PF 2021

Čas předběhl snad i vodu v potoce,

vždyť opět Vánoce

klepou na dveře!

Brzy i zima rozevře

oponu nekonečných mlh,

aby sníh svůj dluh zachumlal do peřiny

Stejně mráz nekonečné splíny uchopí do náruče,

mínusový účet zamkne pod vrstvu ledu -

ve čtyři či v sedm rozsvítí se pohoda

Lhostejno, co kdo dá pod stromeček

a kolik oveček hlídá v betlému malé jezulátko,

hlavně že sic na krátko, ale pospolu sejdeme se ve zdraví u stolu

Šťastné a veselé Vánoční svátky a hlavně pevné zdraví do r.2021 přeje Lenka

Chřipečka

 Coronavir zastavil

čas i odvahu,

když u prahu zul si boty

Já - ty, také nejbližší

ze zátiší přešli do bouře

Kdo pomůže bezmocným?

Temný stín obchází dům

Varování sousedům

dopadá na úrodnou půdu

Spolu neviditelnou zrůdu

ze stolu smeteme

A ne, že ne!

Drží se jak klíště,

i tak hřiště už je naše

Zrůda zákeřně i plaše stále útočí

V kalendáři další týden přetočí

Na tváři již lehký úsměv hraje,

ač do kraje padá déšť a mlha

Vzpruha k nezaplacení

 nezištná pomoc je!

Moc a moc děkuje . . .

Léto ještě nekončí

Deštivé léto
je to
letošní

Už i na višni
žaluje kos vlaštovce,
že na stopce
místo plodu
zobe vodu padající
po krajíci dne

O jedné slunce
ve skulince sleduje
vymleté koleje kaluží

Pod růží zase mraveniště 
skrylo minihřiště
pod hliněnou horu
Pracovaly dělnice do úmoru,
majíce na zřeteli,
že jinak rod celý spláchne zem

Zatímco my s košíkem
hurá do lesa,
kde nebesa prostřely pastvu pro oči

Léto ještě nekončí!

Mladí už jsme byli

Uplakané počasí

na řasy dosedá

Co se dá dělat, 

mladí už jsme byli!

Veličenstvo kat

každou chvíli

zvedá meč

nad hlavu

Jen si breč!

Do splavu slzy mizí

a svět cizí vyrůstá

do nové krásy

Cestička zarůstá,

tak na počasí 

pošlu blesky, 

hromy

Všechny stesky,

co mi v hlavě pučí

svírám do obručí

z titanu

Jednou nevstanu -

ale dnes ano!

Až další ráno probudí se

a slunce zlatý písek 

rozsype do krajiny,

vysuší se všechny splíny . . .

Kolik ještě?

Nebe na zemi,

peklo v duši

Kde je zázemí,

když ticho buší v celém domě?

Je na mě

vykročit či zůstat stát

Jenže drát povinností

pěstí smyčky utáhl

Přes dvůr

slunce prostřelo se,

zatímco oči v rose

tonou slaně

Do prázdné dlaně

čas se vryl

Kolik ještě zbývá sil?

Konečně naplno

V čase odkvětu zima roletu 
stahuje před sluncem palčivým,
zatímco ptačí rým slastně 
rozprostřel se po krajině

Vlastně - vše, co zima líně
uzamkla do spánku,
na zeleném verpánku 
právě šije boty roztoužené

Odpoledne bouřka žene
sucho z polí žíznivých
Klouby bolí a přesto smích 
hřeje u srdíčka, když jiřička zašvitoří

Západ hoří nad lesem,
co zimní sen
zcela skryl do ševelení 
jarních lístků

Zlatý pyl i ze čtyřlístku
spláchl deštík hravý
a tam, pod splavy,
zas voda hřímá zakalená

Paní zima právě zahanbená zelení
víc nelení a jak patrno
prchá pryč ostošest
- konečně naplno může jaro kvést!

Která pak ta pravá?

Víš,

mám skrýš u srdíčka

Tam, kde cestička
 lemovaná podbělem

Láska daná

po světě, po celém,

vyrůstá mezi stíny

z poupěte až do květiny

Je plná bodláčí

- málokdo pak stačí

tahat trny,
 co zdárně umí srdce drásat

Vznosná její krása

probouzí nenechavce 

I z dravce holubice přepeří se,

Stačí, když světlem blýskne do mlhy

Chromé staví na nohy 

a ochromené probouzí láska,
 co nouzí nikdy netrpěla

(Netrpí jí ani ten, kdo oddá se jí zcela)

Letošní Velikonoce

V potoce vody málo

Ještě nedávno se zdálo,

že nic nás nemůže zaskočit

Dnes můj byt - můj hrad

Každému chci popřát

ať vrbové jen proutí

svižným tělem kroutí - ne žádný vir,

co ze všech sil útočí na lidičky

Nechť z lodičky domova 

odznova smích a radost prýští

a dny příští ať jarem kvetou květem sedmikrásky

Veselé Velikonoce i bez pomlázky . . .

Superúplněk

Úplně úplný ústrojný úplněk
úprkem uzavřel úspěchu ústřižek
Ustoupilo ultimátu urostlé úterý
- úmluva unie uchrání úchvatné údolí

Už úplňku ubývá účinek uragánu,
údolí ukrylo úžasnou úchylku u uranu 
Upjatý účastník ubrusem ukrývá úsloví
- úplněk úředník úskočně ústy uloví

Apríl 2020

Apríl do rána zakryl 

rašící trávu

- v hávu sněhuláka 

nás naláká leda tak do peřin

Ani duben s tím

moc nezmůže,

když snížek zcela jemně 

povrch země maluje na bílo

Tu slunce vylilo 

se z oblohy a třpyt sněhu

pod nohy prostřel něhu 

sněhových vloček

Tisíce oček 

zcela potají

na nás mrkají 

pohledem stříbrným

Tam, co stín strom vrhá,

ještě dlouho bílá stuha 

bude kvést

- zimě na počest

Pes který štěká, nekouše

Kdopak se to támhle šine?
Přece klid po pěšině
sužovaný léty nečinnosti
provětrává staré kosti

Tam, co polní tráva nerezaví
naštěstí moc dobře ví,
že neštěstí po horách nechodí,
zato hází hrách do lidí

Není žádný vtip, že zítra bude líp
a jen se ráno vzbudíme,
hned víme, že je dnes
Holt jaký pán, taký pes

Ticho slov

Ticho slov 

visí ve vzduchu jak ostrý meč

Neoslov,

pak nad sebou breč

Ve dvou vždy dialog

pro komunikaci

Na co blog,

který ztrácí čitatele!

Uzamknout se v cele

bez klíče a zámku

je jako zakřičet v hlubokém spánku

SOS

Co bylo včera možná dnes neplatí

I pilná včela jde za tím,

kdo nektar předloží v květině

Ani u lidí není to jiné

Proto važme slova do kytice

zas a znova - nikdy více než třeba!

Namažme je na chleba zdobený činy

Nic neděje se bez příčiny . . .

***

Myšlenky číst neumíme, proto je třeba vést i nepříjemný dialog - mlčení ještě nikdy nic nevyřešilo

Čtvrteční stránka

Dospáno!

Křiklo ráno do oken,

kde den jemně mrazivý

první ví, že ač se to občas hnusí,

vstávat se musí vesele

Z vyhřáté postele

první palec, coby znalec

zkoumá přes dlaně čistotu ovzduší

Náhle vůně snídaně prudce rozbuší 

chuťové pohárky

Dost bylo zahálky!

Před námi nepopsané listy

A buď si jistý,

že do večera ni mezera

nebude na stránce čtvrteční

Tak už neřečni a pusť se do díla

Ač není vždy idyla,

stojí za to  jít vteřině v ústrety

Celkem vzato,

co dít se bude, máme v rukou já i TY . . .

23.3.2020

Začátek týdne
Děti nejdou do školy
Máma kývne
a hned úkoly vrší se
na míse povinností

Venku tvrdý postih
tentokrát hříšníky očekává,
- ať už chtějí brát,
či pouze kravál
z legrace vyvolat na síti!

Jeden jde do práce,
jiný zachytí lelky
u telky spuštěné od rána
Tam starý pán či letitá dáma
naprosto sám zas hledí do beznaděje

Bledí, že zle je a hůř prý bude
Od pláče oči rudé - ani koláče na stole včera nebyly
Naši milí dědouškové, babičky,
je to jak vždycky:
Zase bude líp!

Až květy lip rozvoní se do krajiny
dřívější prkotiny zvednou se z prachu
a lidé beze strachu
rozletí se do ulic
Dnes jsme tu a co je víc?!

22.3.2020

Nedělní ráno

po deštivém dni

sluneční branou 

naplno rozední oblohu

Támhle od rohu

bělavý mrak jen tak po vánku

prostírá z červánků do střel paprsků

naděje halůzku

Není oměje bez jedu

Ba ani dům se nenafoukne,

když řev protne ticho stěn

- zase chci mezi lidi!

Status všech ohrožen,

když virus slídí 

v nekonečnu pavučin,

lepících se do dotyku i do slin

V okamžiku napadení

totiž není ani zmínka o útoku zákeřáka

Rouška, plínka - sebemenší páka 

lepší než lhostejnost a vzdor

COVID-19 není host,

ale mor, co můžeme porazit

Pevný hrad - náš byt

Stačí chtít . . .

21.3.2020

Všechna nařízení
se docení až když v sobotu
na tu chatu
jako jindy nefrčíme

Místo jízdy dobrým vínem
ze zásoby prolejeme
všechna co by
- co by kdyby jsme tam jeli:

Den celičký, celý
ve starých hadrech
trápili sebe i dech
při hnusné práci

K tomu rozšklebení ptáci
by každou chvíli
švitořili potměšile
a pak čile pářili se

I tu nad lesem letí mraky bez letadel
Jsou to páky - trvat vše dél, 
pak vyčistí se i v řekách písek bezpochyby, 
pro raky i pro ryby . . .


***


Stačí z okna sledovat oblohu jindy protnutou spoustou čar a najednou jen slunce a běloučké vlnky páry . . .

20.3.2020

Pátek nešťastný to den,

nechoď, nechoď bez roušky ven

a své staroušky zcela prozíravě

ochraňuj jak oko v hlavě

Zdraví i život svůj ve svých rukách máme

Porušený zákaz, ani zámek či lhaní

nezabrání zlému viru

najít díru k útočení

Pátek nešťastný den 

nemůže být ani není,

když s humorem jdeme mu vstříc

Jsme tu a co je víc?

***

Pozor, nemůžeme věřit všemu, co vláda říká! Říká, že při nákupu potravin stačí rouška a rukavice. Dnes kámoš tak šel a ostatní měli košili i kalhoty . . 

19.3.2020

A máme čtvrtek
Rouška či šátek
nachystány u dveří
pro okamžité použití

Mnohý ještě včera nevěřil,
dnes však není zbytí
- zdraví všech 
na prvním místě!



Mám to ale pech,
říká si mnohý Josef jistě
- letos žádné objímání není k mání!
Proto gratulaci posílám pro Pepíka:

Jak se praví, jak se říká,
hlavně zdraví přejeme ti
Také hodné děti, ženy, tchýně,
co z kuchyně nesou baštu aj štamprličku

Tož, Pepíčku, buď jak buď,
dobrou chuť, štěstí plné dlaně,
bez šedin skráně a hlavně úsměv na tváři
ať všem celý den dnes prozáří

18.3.2020

Hele jak se nám to kutálí, právě středu nahnali do kalendáře Tak žádný nářek a z postele hola hej, ať dnešní děj vyšijeme do hedvábí I to slunce už vábí včelky, motýly i prvního šneka Také ptáci do daleka pějí ranní písničku Co tak dát si rozcvičku ještě před snídaní Po ní s odhodláním berme bič a nudu různou činností z domu žeňme pryč

Bezesné noci

Měsíční paprsek

do snů se zasek

bez udice

Svit měsíce

na stříbrném tanku

rád přetrhává spánku kouzelnou niť

Marně snažíme se zatemnit

oční víčka

Nezbývá než vyčkat

Až zase zemský stín

vezme měsíc do hlubin

nebeské tramvaje plné temna

Již brzy spánek vyhraje

a zcela zjemna

vezme tě do nekonečné náruče

V hojivém snění

pak konejšivý potůček

snů bublinky do barev nejhezčích vzpění

V harému nedůvěry

Nejde uvěřit jeden druhému

v harému plném nedůvěry

Život celičký, celý

jest velká otázka

a láska odjakživa

skrývá v sobě jinotaje

Pokud někdo hraje falešně,

nikdy nesáhne si na třešně nejsladší

A kdo pro změnu pytlačí,

má zářezů spoustu sice,

leč v pařezu vlastní makovice

vzduchoprázdno

Jen ten, kdo klesne až na dno,

má možnost odrazit se

- stačí sejmout písek z před očí

A netřeba se bát - láska útočí v každém věku

Akorát, ne každý před ní smekl

(Až pak je láska navždy . . .)

Blahodárný déšť

Padá kapka, padá,

za tou, co má ráda

Támhle druhá, třetí,

spolu smyjí smetí,

co v podvečer navál vítr

Plná kaluž je tu

neposedných kapek,

jiné jemný drápek

zaťaly do meze

Další se veze po proudu potoka

V korytě celý sbor brouká

zurčivou písníčku

Na malou chviličku 

vypění pod splavem

To bude zase dneska den!

Snům na dosah

Hele, viděla jsem tele

šlápnout do kravince 

a hned na to jak mamince

žalostně žalovalo

Přitom tak málo stačí!

Zapojit rozum, oči

ještě dřív, než do kopřiv

spadne nosík zvědavý

Každá kočka ví, že počkat

je někdy víc

než skočit po myši

sotva uslyší šelest v trávě

Proto prozíravě

ponechme emoce

nejprve v potoce umýt se od špíny

Teprve pak myšlenkami čistými i sebe uzemníme

(Život není vždy ten,

o kterém sníme!

Přitom sen vždy na dosah

- stačí neudělat špatný tah . . .)

Úplněk

Měsíční svit prostoupil byt
přes mříže oken
V ten moment sen ustoupil bokem
a luna s výrazem uličníka
mlčky říká: Spíš?

Měsíc je totiž tulák zvědavý
Tu a tam se staví
do každé ložnice,
kde snům mlsně krajíce okousává
zatímco venku tráva pyšní se závojem stříbrným

Měsíc co měsíc právě s ním
dávám se do boje
- přestože okna pokoje
temní těžké závěsy,
zas a zase skulinku najde si!

Je dnes passé klidný spánek,
proto na verpánek vkládám slova,
co klávesnice hbitě klová do úplňku
Nad města i nad vesnice
právě totiž vylil tůňku 

Záchytný bod

Přesně o půlnoci vyli vlci

na měsíc ukrytý za mraky

- prchají oblohou

Dělat zázraky ani vlci nemohou,

proto pláčí po kopcích,

kde sníh letos schází

Vyjí o nesnázích

viditelných na každém kroku,

co zezadu, z předu i z boku střílí šípy

Kořen staré lípy

mohl by vyprávět!

Třebas jak lákal voňavý květ včelku

Vcelku každý kvítek krásný byl,

leč pouze jeden okouzlil ji zcela

a nejedna včela pak medem zpečetila závazek

Jak květ zrál,

zvolna zapomínal na svazek

a semínko dal zemi napospas

Taktéž konipas mohl by povídat

kolik poklon chce ještě dát své vyvolené

Hlas jako zvon a stále dveře uzavřené má!

Dokonce i zima stěžuje si na slunce

rozlité po kraji

Jen co se setkají, už žárem sežehne ji docela

Láska je cela bez oken, bez klíče, bez dveří

Pravou najde jen, kdo v těžké chvíli uvěří 

v záchytný bod - osudu každý svůj je lodivod 

***

Hlavně neházet flintu do žita - ten či ta vždycky někde je a naděje umírá poslední . . .

Jaro za okny

Byla jsem za lesem ukrytá
Náhle čas počítá závěru
Nic s sebou neberu
- ani ty vzpomínky,
co jak omšelé kamínky
do ticha padají

Brzy čas rozdýchá zeleň po kraji
- zatím nehostinném
Třebas již příštím dnem
zavoní fiala do ticha pokoje
- květinka tak malá
a přesto vůně všude je!

I ve vzpomínkách medových
na chvíle, kdy v zimě sníh bíle
křupal pod nohama,
zatímco naše máma 
pekla buchty na pekáči
pro očka rozzářené

Nezmar vítr opět žene
mračna po obloze,
zatímco v noze, rameni, zádech
pramení pocit stáří
Bolesti vzdech maří 
včerejší plány i zítřejší snění

Na každé semínko čeká tlení
Však dokud žijeme, nic hezčího není . . .

Zrada

Sféra myšlenek

do sklenek padá

Zrada prochází životem

Dokud je za plotem

je pouze k řečnění

Leč jak se začlení

do srdce,

hluboce rozorá duši

Leckdo zkouší 

pak různé fígle na ni

Od pokání do odplaty

Přes záplaty a mříže z kovu

bují znovu

a hlavně nečekaně

Má oheň saně,

oči baziliška

V dávných knížkách

celé romány schovány

pro budoucí generace

Přitom mnohý zrádce

nemá ani ponětí,

že hlavně on je tím

koho zrada zradí

Důvěru totiž nikdy ničím nenahradí

V peřinách

Ztratil se mi mobil!

Kde byl

si jaksi nepamatuji,

proto kuji konspirace

Špatná práce 

bez spojení po éteru

- mobil není,

proto beru počítač

Neutiší sice pláč ani zlost

jeho majestátná velikost,

ale možná pomůže!

Pochyba jak růžek v hrudi bodá

Velká škoda 

jen do okamžiku,

kdy za křiku známé árie

sladkost po těle se rozlije

A hned se mi rozbřesklo:

Nechtě sazemi začoudila jsem mu sklo

- že urazil se, včil dobře vím,

proto zachumlal se do peřin

Kam usednout má bělásek?

Kvasí les i stráň
Novodobý šrám
hnije na srdci
Ani pavouci,
co tkají pavučiny,
nedbalosti stíny
neukryjí

Lidé sami sobě šijí
smyčku na oprátku
Co po pozlátku,
kde kupka hnoje
bez rozbroje
pod ním zvedá se!
Kam usednout má bělásek?


Místo sněhu bez poskvrny
chrlí mraky tuny popílku,
co vysněnou idylku
berou do zrádné náruče
Komu na účet
připsat mínusy?
Jestli kdo černou výheň zadusí?

Kdo vyžene viníka?

Jakási sviňucha

vlezla mi do ucha

a nechce ven

Pojď sem,

říkám přísně

Táhle pískne

a škaredě si v uchu lebedí

Skučí, hučí

jak medvědi

před obručí zapálenou

Ač není šelmou

ba ani zvířetem

přesto den co den

vytáčí mě do běla

Příšera,

co vidět není

Dokonce ani klení

ani víra nezabírá

na vetřelce,

jenž na střelce

má střelivo po inovaci

Zamíří a náhle ztrácím

rovnováhu

- střela protkla dráhu

zcela nečekaně

Na mé dlaně

slza těžce padá

- dobrá každá rada . . .

Teplo, kurkuma, hřebíček

a z predátora již jen červíček,

co zezdola i shora

škemrá v těle:

,,Chci tě za přítele

a ty ženeš mě pryč

- počkej, najdu lepší bič!"

***

Na bolest si s přibývajícím věkem člověk musí zvykat, ale když se ještě přidá opakovaně zalehnutí ucha a lékaři jen tápají, pak zkoušíme všechno možné i nemožné . . .