Úplněk

Čas plyne ...

Okamžik tu byl,

chvilku nepatrnou

Jen, co pyl předá čmelák jetelině

Jen, co strunou tón libý zazní

A nebylo chyby

Ač nyní zdá se pokoj prázdný,

jsem plná tebe


V stříbrné kráse pustá luna zebe

Za oknem toulá se po kraji

Brzko zajde na úbytě


A ústa má stále víc a jen šeptají:

Lásko, miluji tě!

Odbilo šest

Ve smutku dívám se na kvanta hvězd
mámivých
V mrazu třpytí se dech
jak třpytla se jedna z nich,
když láskou zpití
stáli jsme v podzimní den

Na chvilku pouhou zhmotnil se sen
Nebyl to klam
Ani zdání
Možná teď taky stojíš sám
Vidíš?
Hvězda padá ...

Mé přání slyš:
Z půli mě měj rád
kolik tebe mám ráda!
.

Knižní

Varování

V rukou máš mocnou zbraň,
proto varuji tě!
Pevným štítem nitro chraň
Zpřetrhej raděj vetché nitě dřív
než je čas počne tužit silou nekonečna

Nebude pro tě záchrany,
až náhlá rána sečná
rozeklá srdce na hrany,
jež bodají ostny rozkoše
a pálí víc než žhavý kov,
když ve výhni plamen rozkřeše
mistr, znalý váhy prostých slov

Střež se sladkých otěží,
co tká touha po nocích
Nechť sníh teplo posněží
a mráz uvězní je v kyticích,
by z rána oku pro potěchu
zářily na skle křehoučkém

Vždyť vůbec, vůbec není spěchu!
Ten dlí jen v srdci mém a tvém

Je pryč

Odnesl vítr s podzimem
poslední list
Slunce, štěstí, lásku
obklopuje tříšť vloček ledových

V temnotě čekáme na svítání,
na rozpuk jarního tání,
na rozkvět ukryté touhy v nás
Žel, nepřišel ještě její čas

Vánoce

Rampouchy ze střech visí
Pozdrav bílý z nebe vane
Vůně cukroví s jehličím se mísí
Přání blízkým v pohled dané

Kdo v svatý večer pohladil tě?
Kdo odehnal samotu?
Kdo v náruč vzal milé dítě?
Toužně čeká na tátu ...

Dárky dávno rozbalené
Spí, zašeptá si máma
Oči pláčem zakalené
Copak chtěla zůstat sama?

Vánoční

Bez
chlévu,
bez jesliček,
pouze v přítmí
svíček nebeských
lásku
kolébám
Ať tolik nekřičí!
Pantoflíček
ve vůni jehličí
přes barborčin květ
ke dveřím
háži a nevěřím!
Ač voní štěstím svět,
rozbaluji samotu - místa pro ni
dost
Žádný nezvěstný
Nekráčí pocestný, ani host nebere za kliku
Pouze v srdci šuplíku ukrytý pravý a jediný ...
Zůstal, kde náleží
Odbily
půlnoc
hodiny
na věži

Úsměv, prosím!

Miluji smích

Řadu perliček

Září jak sníh

bez kazu

A zpod víček

blesky nebeské

šíří nákazu

pousmání

Více než lék

chrání polibek

úsměvu,

co každého

odzbrojí bez boje

Kdo ví

proč to je?

***

Šťastné a veselé Vánoce ...

.

Samota

V duši bolest, 

nevím proč 

V očích slaný kolotoč 

Čekám marně, ale nač? 

Kde utišit vnitřní pláč? 

 Přešel další prázdný rok 

O samotě, přec ne sama 

sčítám každý chybný krok 

probouzena v kalná rána 

Zavřu oči, můžu snít 

Žal pod víčky zcela skryt 

Z dálky zvony vyzvání 

Činím tiché pokání . . . .

Břízka

Sama roste břízka v poli,
den za dnem obrůstá ji mech
V nitru duše bolí,
po větru pošle tichý vzdech

Kořen v hloubi země,
větve vzpíná k oblakům
hvězdy z noci svítí temně,
nepřejíce jasným dnům

Sčesal podzim zbytek listí,
v kmen opírá se severák
S jarním vánkem najde štěstí,
či slzotvorně černý mrak?
.

Ten čas přijde

Přání mám
skryté v srdci

Je to štěstí, žal
dne i noci,
kdy bez pomoci
vzdáleni
a přece spolu,
dar lásky ukrýváme v srdci bolu
v naději, že někdy, někdy zas
slunce tajemné vyjde
jen pro nás

A ten čas přijde!
.

Svítání

Den rozevřel oblohu
a zřel v slunci na stráni
v bílé jiskřit střepy poznání,
co zebe za nehty

A v brlohu němý, slepý
rozum plný tebe byl,
kráčeje odstínem štědrých chvil

Ano, je vinen!
Že ne?
Že závěje strachu bez viny
severák žene v chvění těl?

Kde krást příčiny?
Kdo lásku by soudit chtěl?
.

Pro ,,Hašlerku"

Očima polykám
výkvět fantazie
v aleji větného stromořadí

Báseň není klam
Do dna srdce pije
z bezedné kádi
slovních tepen

Z žilek nepatrných
odstavec po odstavci pleten,
pak života trny
dokoření pointu
na krásu polemiky

V úžasu stojím tu
a na rtech tiché
díky ...


***


Věnováno autorce, která dává na Liter cz krásná dílka a pro ty,co se chtějí taky pokochat: http://liter.cz/Autori/63679-info.aspx

Sama

Jsem tu - ty tam
Tolik sama
Ty nesám

A myšlenky,
kameny prosebné,
od tebe - ode mne,
potají,
v prameny splétají
tepnu života

A sníh padá,
padá ...
Padá samota

Před vánoci

Jsem tvá, má lásko
Cože?
Přišel jen na skok?

Ach můj bože!
To nemohl říct dřív?

Jed do plánů mi pliv
a půjde o dům dál

To mám za to!
Čert aby to spral!

Dával zlato,
já hrála si na dámu
Včil samotu prodám mu!

Zas bez peněz, bez pomoci ...
A zrovna dnes,

před vánoci!

***

Krize zasahuje i do vztahů, ale ty naše určitě mají delší trvání než ,,na skok"

Ranní let

Mávám zlomeným křídlem
Nebolí

Nepřijde, přijde,
snáší se pírka k zemi

Ať je to jakkoli,
v teple náruče dobře je mi!

Schoulená do peřin samoty
sním:

Zase s ním
brouzdám se úbočím
(Já a Ty)

Obočím kapka rosy stéká

O štěstí prosí řeka

A závazek tisíckrát proklatý

A já!
A ty ...

Víra

Měla jsem naději

Dostala ránu do čela

Uvadla
Umřela

S ní chci spát

A snad
probudím ji k životu

Koho?
No tuhletu:

Tu,
co neumírá ...


***


Jednoduše řečeno: Víra nikdy neumírá

Lásky bol

Láska, která bolí
je přípravou na život

Bez rány holí
nepřekročíme plot,
co dětství obepíná

Pár plotů zboříme
a přijde jiná

Pravá

Zatím o ní nevíme,
jen se ve snu zdává

Padá sníh

Na schránky domovů
od nikud po nikam sníh smutně běží
Spolykal červánky, slunce, lásku,
stín kostelních věží
I masku podzimu

Ulehá v nahotu modřínu
Tiše zebe krajkovím
a přímo z nebe
se vkrádá
do tepla
dlaní
A není
Není!

Jdu spát

Jdu spát

do tvých snů

Vodopád polibků

pouštím tichou nocí

v krocích něžné melodie

Jdu spát

do tvých snů

Dřív

než mlha pije

svítání

Dřív

než prostře se

do dlaní temných údolí

Dřív

než sníh

oslní ráno

a než zabolí:

Nám dvěma není přáno

.

Přichází půlnoc

Bez kapky studu
včerejší den
svlékat budu

Do naha!
Šlo to snadno
Žádná námaha

Až na dno
klesla vteřina
poslední

Každý má,
dřív než se rozední,
na výběr:

V lajně žít
Či prásknout do koní
a času směr zvolit jiný ...

I včerejšek dohoní,
kdo není líný!

Poznání

Proklatá zvědavost!
Nikdo neřekl dost,
nechtěj vědět víc
než sám chce říct!



Včera sahala ke hvězdám
Pojednou stojí tam
v němém úžasu
a slyší: Všeho do času!

Není radno vstoupit do třinácté komnaty,
ponechat otisk šlápoty
a prchat pryč
Pro vždy ztracený klíč ...

Slzy mají na kahánku,
otáčíme další stránku
Teskně křičí prázdnotou!
Důvěra je velkou hodnotou
.

Purpurový

Čas píše

proměny

Vkládá

tiše kameny

na záda

neshrbená

A ticho neslyší!

Bez příčiny

umírá v zátiší

vlastní viny

Tíha vteřin

stéká na ramena

příštích dnů

A já věřím:

Budoucnost vždy rozetnul

zítřek nový

Purpurový …

.

Mrazivá

Klopýtám o vlastní slova

a venku

mlha schová

myšlenku

bez dokončení

Bez klopýtnutí,

ponuře

kráčí světlo denní

krajinou,

kde mráz do růže

zatnul střepy smrti

Byla nevinnou ...

***

Na fotografii je měsíček lékařský,

který dopadl stejně

.

Můžeš

Zůstala jsem v půli,
ač chtěla jsem blíž

Proti vůli
strach v pevnou tvrz
uvěznil mi city

Nyní srdce kus
napospas háži

Můžeš i ty
zašlapat ho do bláta

Nebo zvednout
v růži

Směrovky

A na krok přesné!

Mikulášská

Zbloudil čert

až k mým dveřím

A nebyl to žert!

Sebou měl anděla

s bílým peřím

Otevřít jsem nechtěla,

přesto jdu jim vstříc

a vidím i Mikuláše

Nevěříc,

že zarostlou cestu našel,

říkám bez zábran:

,,Tady už děti nebydlí,

proč jdete k nám?“

(Třebas jsou nastydlí!)

Nabízím čaj vařící

nebo kávu …

A měli pro mne krabici

vázanou zlatou nití

A prý si nemám lámat hlavu,

všichni dárek dostanou

I ty

.

Je půlnoc

Čas včerejší k spánku se ukládá
Ač nerada,
bdím
Proč kolotoč myšlenek šlehá jak plameny?



Oči znaveny
V snění chci ulehnout
Zbavit se lásky pout,
co osud právě ková mi

Nevěř jí!
Láska s očima dítěte
do krásy vykvete,
slepotou omámí

A pak?
Volná jak rosomák
do dáli odletí
Láska je dar či kruté prokletí?

.

Zaláskované

Milovat někdy znamená
plout kapkami štěstí
v moři beznaděje
Kapkami,
jejichž třpyt
zastiňuje i to moře

Zimní mámení

Bez lyží
Bez saní
Uprostřed závěje ztracená
Do ticha telefon vyzvání
V kalu mlh zaniká ozvěna
V čekání ruka se zachvěje

Princi můj, vysněný,
okamžik se mnou buď!

Naděje zmařeny
Rampouchem ledovým
záznamník protíná hruď

Proč?
Nikdy se nedovím

Srdce krvácí
Slzy kanou
Po sté křičet chci:
Na neshledanou!

Však láska se neztrácí
Sílí a roste
v okovy touhy mi neznámé

Někde milý,
někde se shledáme

Obvinění

Ty jsi lež!

Ale kdež,

jsem pravda ryzí!

Řekne lež

dříve než

na výsluní pravd zmizí ...
.

Je pryč

Odnesl s podzimem
vítr poslední list

Slunce, štěstí, lásku
obklopí tříšť
vloček ledových

V temnotě čekám
na svítání,
na rozpuk jarního tání,
na rozkvět
ukryté lásky v nás

Ještě nepřišel její čas
.
.

Ach, ty reklamy

Sedneme si spolu
k vánočnímu stolu
nalijem si kolu
či kokakolu,
dáme sladkou štolu
a do protokolu
o karambolu
dvou bezrohých volů,
co měli smolu,
když cestou dolů
přehlédli zmolu
nevábně vonícího kalu
a pak plni bolu
jak po lámání v kolu
řvali do prostoru:
Sedneme si spolu
k vánočnímu stolu ...



***

Už i mne neustále opakující se reklama přinutila zareagovat. Po svém ...

Co hledám

Pouze kus olova,
co nevtáhne mě ke dnu

Útržek štěstí,
jež na pokraji propasti zvednu

Pak za slova,
a to bez nadsázky,
koupím náruč lásky,
co chudému pocestnému
vánek brzy odnese

Vážně, jen jemu!

Protože jen tak,
při čekání na zázrak
nejbohatším stane se

Tázací

Monolog

Poznala jsem muže,
denně nosil růže
a džbán nejistoty

Ne, nebyls to ty!

Za jediný polibek
nabízel celé jmění
Odměnou dostal vděk
s prosbou o zapomnění

Bývala jsem k mužům krutá,
ač neklid duší zmítal
a stal se ze mne kat

Však jedenkrát
v opojném objetí
poznala jsem touhy cit

Dnes jak prokletí,
jak pijavice ve mně vpit

Stačí zavzpomínat:

Letitý chlad
něžnými slovy tál
v dlani oheň plál,
když křivek mužného těla,
jen tak bez bázně, bez studu
ruka dotýkat se směla

Už sama nebudu!


***


Někdy je lépe počkat si na toho pravého ...

Jak zvládat muže?

Ptám se těch,
co po letech
zkušenosti mají

Když do očí
dívá se zblízka,
dech se tají

V náručí
zvedá sopky těla,
láva tryská ...

Však miluješ mě,
bez odpovědi nechá
a spěchá
pryč

Tam kde má klid
I ty!

Osamělý rýč zabodnutý
v hloubi země
a křehké ruce počnou rýt
první brázdu na čele

Ženo, tvař se vesele!

Zítřejší dlaně

Chceš vstát

Nejde to

Prstoklad

bez vánku

Štěstí přejeto

ve ztrátové koleji

Slzy z červánku

mokrého pohledu

kanou klíč k naději

nevratných chvil!

Klidně směj se i křič

v pláči

Nesvedu

čas co byl

napravit

Však stačí

vložit do dlaní

zítřka svit

A dnešní pokání

Spát

Jen jednu noc
mi dopřej spánku,
pouhopouhou jednu noc!
Víčka mají na kahánku ...
Nepřicházíš na pomoc
ukolébat bujnou mysl

Marně piji dobromysl
Svět chutná jak pelyněk!

Ty hledáš všech vztahů smysl
Já zas lásku coby lék
na neduhy a trampoty

Zdolat osud proklatý
Podat ruku štístku
To chci já!

Snad i ty
saháš po čtyřlístku

Prosím,
netrhat!

Oběžnice

Říkala jsem: Ty mě netrápíš ...

Slova beru zpět
Pravda to již není
Stále netušíš,
že neznalost tvoří změť
a znát, je pochopení?

Při pohledu na foto
stala se divná věc:
Úsměv nehladil,
změnilo se to!

Na konec
znát budu pravdy díl,
co vrátí hvězdu na oblohu

Noc bez snu sílu tratí
v probuzení a nic není jako dřív

Nevím za co mohu,
že bez opratí
den vjíždí do kopřiv
a žahavky pálí uvnitř těla,
když druhý mlčí

A proč?
Příliš jsem chtěla?
Mít svět beránka, když je vlčí?

Nahoru, dolů, prostě kolotoč
.

Světlo v dálce

Stojím nad propastí

Dole vaří lávu

Hodně přiložili!

Naděje v pasti,
nezájem o slávu

Ani tanec víly
neláká

Jen řeku překročit

Bez strachu pytláka
po kamenném mostě
ruku v ruce světem jít

Ne být pouhým hostem
na pokraji ráje!

Vědět a znát, že ruka
tvá i má je

Odhodit muka nejistoty,
znát slova i činy

A ty?

Snad sám a sám
díváš se do krajiny

A mlčení meč!

Stát tiše chci tam…

Lávo, srdcem mi teč,
vypal bolest nezměrnou

Být tak tvou lucernou …
.

Kdo to přišel?

To je ta mrcha,
jíž zveme láska
Mnohý před ní prchá
Jiný do nekonečna laská
slovy, činy i okamžiky prchavými
zázrak lidskému rodu daný

Je královnou žití,
co vždy nečekaně
lapí tě v sladkost sítí
Však boty prošlapané mají ti,
kdož citem ochuzeni
sčítají oběti

Jsou žáby na prameni
vlastní slasti
a sebe věky věků drží v pasti!
.

Odchází do nezapomnění

Jen plač slzy slov ve větách,
beznaděj kanálů před bouří

Když kapka zametá
touhu, co vzpomínky rozhoří,
chystá nový jas
pro budoucnost
sluncí na pláži

Láska je vzácný host
Občas na slepotu naráží
a z růže perličky
pak tiše kanou

A není to navždycky!

Jen nashledanou ...


***


Tato báseň vznikla jako reakce na:

karta.visa - 15.11.09 17:27:02

*****
...
...
Přešla jsi
na druhou stranu
naší zahrady

ohlížím se
a za stromy
nevidím nic

život byl král
a má slova
neplavou

už dávno nemám
ostří a grif
na chytání
zavražděných ryb

..

proklatá Lásko
nechej mne být

žalem a v pláči
napsáno mám žít

Ročník 1923

Dnem i nocí bez pomoci
v nedůstojné poloze
člověk leží uboze
A pomoci není!

Jen světlo denní vidí
jednoho z lidí
Vteřina po vteřině ...
Příliš líně čas se vleče!

A smrt nepřichází
Beton mrazí
Pomoc v nedohlednu
Noc další svit zblednul

Ne o život,
o smrt prosí bez bot,
bosí a bez naděje
Proč život ještě tělo hřeje?

Nenadále slyší hlas,
ženy, co dveře otvírá
Její oči poníženy
pohledem na muže

Ještě nezmírá
Jen tělo hnout se nemůže
Kapku vody přeje si,
pak do tepla ulehnout ...

Ruku vkládá jemu na vlasy
Slza bolest hladí nezměrnou
Odvoz, má se sirénou!

A noviny nic nepsaly
Život lidský je malý
Snad kdyby byl zvířetem,
zápletkou byl by článek propleten ...


***


Příběh, který se skutečně stal...

Šenkérečkám

Autor: mutilův poetický blog

nalij mi, šenkýřko, nalij mi vína
přines mi, prosím, bílého džbán
k mému žalu se hodí kyselina
přisedni též, ať nepiji sám

nalij nám, šenkýřko, nektaru bohů
ať zapomenu na její pas
a řekni mi, zda pohladit si mohu
jemný, plavý, vlnitý tvůj vlas

promiň mi, šenkýřko, smutek mě halí
tvá přítomnost pomáhá trochu
to pokaždé rozchod tak hodně bolí?
v tvých očích čtu: pokaždé, hochu


***
A má reakce:


Pro šohajka

Leju ti, šohajku, pohárek plný
Vínečko ze džbánku jen zvedá vlny
pro srdéčko samotou bolavé
V mojem pohárku slzička uplave

Naleju pohárek vínka červeného,
by bolest odešla do světa širého
Vléla se do chladnej vody v potoku,
by zas bylo ti, zas bylo do skoku

Pak doleju v pohárku čistého vína,
bys viděl šohajku, bys viděl zpříma
Až na dno pramenů, do všech bolestí
Tam spatříš chodníček, vede tě ke štěstí
.

Rok v přírodě

Čas nekonečným tempem kolotá
a rok v přírodě,
pouhá skýva chleba v peci života

Stále stejný,
v první pohled obyčejný
neobyčejně krátký rok
plný známých slok
básně nikdy nedopsané
Přec slovo každé jiné
jako vůně v hlíně,
když pluh brázdu bere

I chudobka k životu zas se dere
nedbajíc bílého chladu
Stejně zajíc,
když zaječka pod ohradu
trojčata svá položí,
stále odhání ji od pelíšku

A u kurníku zas hajný láteří
na prohnanou kmotru lišku,
že pro devět krků hladových
v mordičce kohouta si nese
Mít tak jedno z nich!

A již prochází lesem léto
Čas srnčí říje ...

Jak dlouho je to,
kdy láska, nevyzpitatelná zmije,
zahryzla se do srdce nevinného?
Víc jak rok, má něho, mé prokletí!
Prý s podzimem odletí
okamžiky prchavého štěstí,
jed nebeského náručí

Kdo rok příští zaručí?
Čekám ...
Otvírá - zavírá čas brány

A my?
.