Jed samoty
spaluje naději
a ty
v krůpěji rosy
nahý, bosý
kopeš kolem sebe
Schoulený v bolesti,
beze lsti
zaháníš minulost
Sám prost
veškerého citu
v lesa krytu
čekáš na zázrak
Kalný zrak neví,
že minulost dál
jak svatý grál
sebou stále vlečem
Tu bolest z křeče,
co vyvěrá na povrch
Puch, co nelze rozehnat
Nenadále krutý mat
Sevření krále zákeřné
Jak zvládat chceš beze mne?
Žádné komentáře:
Okomentovat