Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

středa 24. června 2009

Já prosím


Dřív než život zešeří,
prv než ulehne do peřin smrti,
jak žebrák u dveří
prosím: Nebuď krutý!

Život závaží na niti
Než prožít zbytečný,
raději nebýti!
Prosím, nebuď netečný...

Kamení sune se lavina,
pohaslý plamen svíce,
vysychá srdeční krajina
Prosím do třetice:

Utiš bolest nezměrnou,
pofoukej rány
Sviť zase lásky lucernou
Nezazdi ke štěstí brány!

2 komentáře:

Amelie řekl(a)...

Nádherná báseň. Po 15 letech si říkám, že je marné prosit a žebrat o lásku...nejsme přece žebráci...
Děkuji za vaše veršíky!

Lenka Rezková řekl(a)...

Básnění, na rozdíl od skutečnosti, má neuvěřitelnou výhodu:
Slovy můžeme vyjádřit cokoliv!