Perla za perlou padá k zemi
Moci z nich navléct korálky...
Jedinou však vidět není
Rozprskly se a do dálky
Nese vítr mlžný prach
Zafoukal červánky v očích,
usedne s orlem na horách,
k moři s rackem se stočí
Mít tak křídla ptačí
Nebo vážky nad potokem
Vznesla bych se nad bodláčí
a pak s příštím rokem
tiskla bych pevnou dlaň
Škoda, křídla nejsou k mání!
Jen trápení je plný chrám
a kopretiny na trhání
3 komentáře:
Škoda, že křídla nejsou k mání
Každému někdy chyběla pevná hruď
Či ženy tvářička heboučká
A slova: Se mnou stále buď
Já štěstí dám ti pavoučka
Asi mnohý k tomu by měl povídání
Tedy, já se pavouků nebojím, ale toho Tvého bych asi do ruky nevzal. Tenhle vypadá, že místo štěstí přinese nějakou nepříjemnost s kousnutím. Vypadá pěkně jedovatě.
Pavouček se jen chrání klamavým zbarvením stejně jako štěstí, které k nám mnohdy vztahuje ruku a my mu nevěříme a jdeme dál...
Nádherná.Vájinka
Okomentovat