mrkáte, vábíte: Blíž, pojď blíž...
Uchopím kopí, temno přetnu
Což palčivost rány necítíš?
Zbloudile věčný poutníku,
mdlé oko zrovna přivírášPokoušíš sílu zániku,
když v novu jistý život máš?
prázdné ano šeptám
a nevím, zda sním či bdím
Křičí a vzpíná se slaďoučká touha
neznajíc pražádné zábrany lidí
V mohutný příval mění se strouha,
vlnobití nespoutané vášně v obzoru vidí
Obnažil odliv útesy skal
Paprsek slunce nahotu hladí
Proniká příboj v nitro mé dál
S láskou svědomí marný boj svádí
V oceán rozkoše ulehnout spolu,
odklopit víčko bledému spáči,
s přílivem kochat se v hvězdném stvolu
Už jazýček vah v studnici máčím...
Z knihy Volná jak prokletí
1 komentář:
to by se to toužilo, to by se to milovalo
kdyby nám jen svědomí do té touhy nekecalo
Vědomí o tom, že máme svědomí nás odlišuje od zvířecího příbuzenstva. Ale je pravda, že se houfně snažíme o "návrat k přírodě" a svědomí potlačujeme vší silou. :)
Pěkná slůvka, hezké obrázky.
Okomentovat