Vydávám se přírodě napospas
Jehličí za krkem,
dole rozzuřený splav úprkem
chrlí vodu bez přestání
Zatímco slunce o dům
opřelo se teplou dlaní
- právě tam,
kde štěně bosé loví stín,
já kvapem utíkám do mokřin
Jdu po cestě věky vyšlapané
- na tu ten kámen,
sedal nejeden praděda
Rozvětřilý den přehluší
všude přítomná lebeda
- pod oskeruší
kryje zahanbené torzo zlomeného kříže ...
Nejen obzor mlha halí
Dálnicí překlenuté jsou mnohé skály,
přitom vím - čím rychleji k sobě máme,
tím větší kámen cestu hradí!
Jó, když my byli mladí ...
Žádné komentáře:
Okomentovat