Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

pátek 26. ledna 2018

Nekonečno cest

 
Bloudím lesem v rozvalinách stínů
- netuším kde jsem
Ale když pominu mohutné skály,
co odebraly větru vítr
a letité stromy, z kterých domy
ještě nestojí, pak spí tu
mohutná řeka v pokoji pramínku

Vzpomínku na matku Zem
pod srdcem nese si,
když bez adresy putuje dle rozvodí
Vodopád kadeře přes keře rozhodí,
do kaskád vrhne se bez hlavy
- každý proud toulavý do oceánu rozkoše
si zdárně prokouše dávnou trasu

Mé díky patří lesu, dešti i sněhové bouři
- oni tvoří stálé jinotaje v sále zázraků
Zrovna dneska taje sněžný běl 
do země, do mraků, i do těl semínek,
kde života pramínek
vzkřiknout chce zrození ...
Bloudím lesem, kde nic není jako včera
 

Žádné komentáře: