Litry slávy protékají splavy,
korytem řádů i chaosem nekonečna
Až sem stříká pěna mléčná
s nánosem vzletných bublinek
Hned kelímek držím v dlani,
bych si na ni připít směla - do dna!
Voda plodná úplně a zcela ztratila se
- v mlžné rose se prázdno koupe
Co po slávě skoupé, říkám si,
když vlasy bělají v závěji prošlých let
Napohled idyla, když sláva tu byla nesena do nebes
- pak štěkl pes po ní
Marně slzy roní u pramene
V toku času se zapomene,
kdo plenil kasu a kdo drze do skály
deziluze duhou vypálil
Žádné komentáře:
Okomentovat