Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

úterý 31. prosince 2019

PF 2020


Koulelo se koulelo
jaro, léto, podzim, zima
Hele ho: Právě podzim snímá
stromům list a hned zima číst 
bílé stránky počala,
náhle skřivan do jara
melodii zavrzal a tu létu na počest
první hříbek klobouk sňal

Tolik cest a každá jiná
Támhle zvonek, vedle kopretina,
vprostřed stonek trouchniví
Každý přece ví 
všechno nejlépe
Hlavně jak tepe čas,
co jako ďas šlape na pedál - má přehršel práce!
Než kdo se nadál už píšeme r.2020

pondělí 30. prosince 2019

Odpověď ve spirále








Obrázky z dětství temně se skví
na římse
Pod ní bojím se, co bude dál

Čas dal i vzal nespočet možností
- připsal na účet
vše, co se ctí - haní zároveň

Na tenký peň dávno spustili se červotoči
Zář očí zvolna hasne
a myšlenky spásné odráží se od stěny

Všichni jsme děti štěstěny
už tím, že jsme se narodili
A já zrovna teď mám dlouhou chvíli

Odpověď ve spirále roztočené hledá přece každý
Nic není bílé - nic není černé
A nikdy nic není navždy . . .

neděle 29. prosince 2019

Zima vyjíždí ze stínu





Rozezlená noc
láká sněhuláka
Nijak moc se mu nechce
Chlad zatím jen lehce bíle zlatí
na úpatí vršky travin

Já vím, ještě je čas
Mistr mráz se zatím strojí
Však brzy v kroji běloučkém
proběhne paloučkem a po té
celou krajinu ledovým potem zavine

Jémine, kdo pak z domu vystrčí nos,
tomu hned mrazivý kos
klovne led do tváře
A možná že i vítr zavěje
závěje až do oken - v mžiku den změní v noc

To bude křiku, až sněžná moc
zalehne silnice, chodníky!
Pak ani radlice s tisíci koníky
nezmůže víc, než počkat
až z fujavic sluneční očka prohlédnou krajinu

Již brzy vyjede zima ze stínu . . .

sobota 21. prosince 2019

Vánoce 2019

Zas čas 
smutku a naděje
všude je rozsetý
Vprostřed ty

Za okny místo sněhu
voda něhu nese po krajině
Po zmrzlé hlíně ani památky

Na zmatky za malinkatou chvilku
vánoční čas zubatou pilku vezme do ruky
a všechny černočerné pavouky vyžene z hlavy

Hlavně zdraví všem chtěla bych přát
Také kus štěstí, co nikdy nikde napořád nestaví
a všem, co nohy mají toulavý, aby vždy jen správný směr našli

Ještě mašli
kmenu dát
a popřát vše
 nejlepší do r. 2020





čtvrtek 12. prosince 2019

Ztráty a nálezy




Ztrácíme:
Peníze - což se občas stává
Lásku - nebyla ta pravá
Iluze - moudříme s věkem
Sázku - neřeš prohru brekem
City - což značí obří problém
Byty - jednou půjdeme stejně pod zem

Nalezneme:
Peníze - koloběh oběhu
Lásku - pevný přístav u břehu
Iluze - letmá procházka po duze
Sázku - závislost je opice bez provázku
City - odjakživa patří do reality
Byt - náš úklid před světem

Kráčíme životem - tělo stárne, ale uvnitř jsme stále dítětem . . .

pátek 29. listopadu 2019

Čert aby to vzal!



Také dnes sténá les
pod zvukem pily
Pod bukem,
kde z pramene jsme pili,
zachvěla se zem

Náhle kmen
hřmí bolestí
Rachotem si klestí
cestu mezi velikány
Ještě nedozněly všechny rány!


Slza z deště na zem padá
- tak ráda
jsem utíkala ke stromům,
co náš dům
vrhaly do stínu


I poutník s oblibou spočinul
na mechu zeleném
a v něm bez sebemenší chyby
na jediné noze žonglovaly lišky - hřiby
Teď po úvoze táhnou dřevo bukové


Nutně prý ho třeba na nové
 stoly, židle - chceme přece dobře bydlet!
I v řece, co člověk pokořil,
hynou štiky - úhoři
a voda teče dál . . .

čtvrtek 28. listopadu 2019

Ach ta vize!

Moci vrátit zpátky
pestré zahrádky
před domem . . .
Dnes, když jdeme kolem
jen jehličí do očí
nostalgický smutek vráží






Ani na zápraží
bábi s dědou
cestu šedou
nehlídá . . .
Hrozná prý bída
to tenkrát byla:


Vždyť fotka jen černobílá
z alba kouká
Na ní louka plná kvítí
a s míčem děti, co už vlasy mají do šeda
- za volant bábi či děda
dnes sedá si


Proč asi?
Vyráží na nákupní akce,
pak u obsluhy či v zahrádce
kafe dají s mobilem u ucha
A když se porouchá
- zpravidla hned po záruce - už novější typ drží v ruce!


Máme se líp - žádné fronty či opravy jak ,,za komunistů"
a schůdnější cestu dnes máme,
jak tvrdí politici
A dál se účelově klame
- klamou přece všici!
(Žijeme na netu a pro peníze ať u tabletu či televize)



středa 27. listopadu 2019

Včerejší psaní

Smutné psaní včera četla jsem
Na řase vlhko z venku,
prázdnou sklenku v ruce
a srdce sevřené v pěst

Tolik cest
a každý má tu svoji
Jeden v kroji,
druhý na Adama

A stejně otevře se jednou brána
každému a bez debat
až mistr kat
ukrojí poslední krok

Však dokud jsme tu
nevěšme na roletu
slova poslední,
ale radujme se, že se dnešek i pro nás rozednil . . . 

úterý 26. listopadu 2019

Co chtít více?


Hvězdy ťukají do oken
svůj nedospalý sen 
až pod probuzená víčka 


Přes sklíčka dalekohledu
ihned po ránu
kreslím na bránu
vesmírného ledu
oblouky z krajkoví


Snad napoví
kam směřovat kroky
dlouhé roky sevřené řetězem


Vždy pod jezem 
každý pramen hledá 
novou energii
I já každý pád
do dna piji - do mazlavého bláta!


Až tam teprve, sťata
do poslední kapky krve,
zvedám vědomí


Vše co na srdci leží
jen stěží lze zvednout z prachu
Ale i za tu trochu
stojí za to postavit se na nohy
a plamen svíce sundat z oblohy

neděle 17. listopadu 2019

Kdo ji má?







Padá listí
Od závisti i mnohým brada
Zrada vždy bolí víc
než sevření pijavic

Přitom nic není jasné
Obzvláště, když za dne
mračno na lačno
slunce do temnoty polyká

My hledáme viníka

vlastních omylů
v nespočtu čumilů,
co stojí na spojnici

Málokdo zvládne říci
pravdu sobě do očí
Pravdu, co přetočí
zítřek do to už bylo!

I to listí bezpočtukrát
do jara shnilo
a karafiát rozvoněl se do naděje,
že pravda je - jedna jediná

(Ale kdo ji má!?)


***


Na 17.listopad a dění po něm i před ním je spousta názorů . . .

pátek 15. listopadu 2019

Když žijeme život jiných




Možná nějak po osmý
jí rozpadly se dávné sny
- sype písek po větru
Kéž pohltí všechnu tmu
zobrazenou do čtyř stěn!

Ach, kolik žen po padesátce
rozhoupne se na oprátce
dobrovolných povinností!
Ač nehrozí již žádný postih
obětují sebe samu pro jiné

Aby ne - rodina odjakživa pevný bod
a nejeden lodivod
vytyčuje její trasy
Kampak asi poběží?
Na věži půlnoc bije

Hyjé, hyjé . . .


***


https://www.i60.cz/clanek/detail/24396/vycerpani-a-smutni-takovi-jsou-seniori-kteri-pecuji-doma-o-sve-rodice





úterý 5. listopadu 2019

Na podzim


Houpe se zem
v krajní stabilitě
Kdo vlastně jsem?
Včera dítě a dnes?

Život bájný ples
- masek plný sál
Mnozí odešli,
my tančíme dál v labyrintu

Nejednu fintu
přečtenou do podrobna
Za mužem, za ženou
se nějak zrovna neženeme

Asi proto, že do kořene
čas zaťal sekyru,
co z Pamíru vědomí
zase odlomí novou třísku

Slova vkládám na bolístku,
co místo spaní brouzdá bosá
rosou ranní 
Právě odbilo pět

Ani kosa neslyšet . . .


pondělí 4. listopadu 2019

Tma právě zřídla

Svlečená do šedi dne
beze jména proběhne
štrůdlem lidí,
co vidí dál, než na špičku nosu

Co je osud a co touha
sáhnout na vrchol věže?
Jeden strouhá,
jiný stěžeň zvedá do nebes

Kde les má kořeny
a kde my domovinu?
Proč jiným dávat vinu
za plány zhatěné?!

Ještě ne,
ještě nenastal čas pravý
Prozatím sál dravý
nenosí tě na rukou

Však ani sláva není se zárukou
Občas stačí, když mával
křídlem ptačím
právě zhojeným 

Stoupá dým i myšlenky
ze sklenky dopité
Poslední kapku vysál vítr,
co tu nám i té rozlámal křídla

Tma právě zřídla . . . 

neděle 3. listopadu 2019

Pro pocit

Prostor myšlenek 
tvoří navenek 
obraz nekonečna
v němž dráha mléčná 
jen nepatrná šmouha

Ale ouha, postačí
zaslechnout to ptačí
vábení a ukout,
co není, 
však jistě kdysi bylo:

Prachobyčejné sněhobílo
rozseté do všech koutů
- proběhnout tu
krajinu prvopočátku
dopředu i pozpátku

Hlavně být první,
co v ní stopy píše
rovnou z chýše
zaváté po okna
Bílá tma náhle protržená

Hle, slunce se má
čile k dílu
Paprskem vločkovou vílu
na zem pokládá
Ta, ač nerada, pláče první slzy

Z múzy nevěsta potrhaná
crčí do krajiny minula
Den tolik jiný
právě mlha svinula
do noci 

Skrz pocit
nenávratna
smírčí pohled
i slova tolik matná 
se klenou přes led, co není

Ale jednou, 
dřív než přijde zapomnění,
svůj dech zima probudí
a pro lidi prostře krajinu
bez stínů a stop 


čtvrtek 15. srpna 2019

Život není se zárukou


Všechno pouhý sen
V něm jdeme po louce,
zatímco vedle v potoce kalná voda hlodá
břehy života na prvotní základy


Tolik dní jsme tady a jak málo víme!
Každý snímek v žití zachycený bod bez návratu
Do zkratu běží hodina závěru
Jak omluvit nevěru - a vůbec, byla?


Každá z nich lesní víla, ne hřích!
Pušku na rameno, do kapes ukrýt jméno
a jít jen tak, lovit jako pták s roztáhlými křídly
Schůzky řídly a čas kradl sílu


Marně v listech devětsilu hledal lék
Blesku polibek - vteřina poslední
když výstřel zní do ticha!
Člověk dodýchal vlastní rukou . . .


***


Nevím co je mezi nebem a zemí, vím jenom, že první dvě sloky má ruka psala před pár dny a dílko nešlo dokončit. Pár nocí jsem hodně špatně spala a pořád chodila kontrolovat maminku. Obzvlášť, když mě kdosi napůl ze snu prosil: Nech mě jít, nech mě odejít . . .
Včera večer jsem se dozvěděla, že muž, kterého jsem v tíživé fázi svého života hodně milovala a moc mi pomohl tím, že byl jaký byl a já pak mohla jít konečně dál, tento člověk milující přírodu, ženy i myslivost, vlastní rukou ukončil bytí na tomto světě . . .
Děkuji ti, JJ, že jsi tu byl chvilku i pro mne - už je ti dobře.

Kdyby

Kdyby byl mým ...
A, už zase sním!
Bumerang mlčení
vrhl na oplátku
Copak něco změní
v dnešním duši zmatku?

Ale kdyby byl mým ...
Mlčí dál, a já vím!
Přitom jen do oblak tě nést,
víc jsem nechtěla,
na mou čest!
Kdopak rozžhavil lásku do běla?!

Však, kdyby byl mým ...
Cože? Že nic nezměnim?
Tak proč tály ledy
strachu letitého?
Kdy naposledy?
Ptej se srdce svého!

Jednou budeš mým!
Až pouhý dým
zbude z mého těla
a pohladit nebude koho,
v ten moment duše má celá
vstoupí do srdce
Do jednoho!


***


Do té doby půjdou odlišnými cestami - jeho cesta skončila . . .

neděle 7. července 2019

Prázdná vteřina

Přiletěly chmury z kraje prázdnin
- noční můry, co z vin
pletou věnce na hrob budoucí

Sáhnout po sklence
není cíl, pouze nouzovka,
z níž každá vozovka klouže nečekaně

Vyprahlé stráně zase a zas prosí o vodu,
zatímco my ze všech krás
škemráme tu o svobodu těla

V chomoutu bezmoci
vše, co kdy já ještě chtěla
zapletli pavouci do pletence slz

Dívám se skrz dnešní dění
- úprkem vše se mění
a za krkem čím dál větší tíž

Vždyť víš - neseme si vinu světa
a když životní pirueta v poslední otočce,
ani pes neštěkne po kočce dříve toulavé

Každý, kdo štěstí má, jednou doplave 
do přístavu stáří
A koho vlastně zajímá, jak pak se dnes daří?


*****


Když tak vzpomínám, ani my neměli na prahu dospělosti čas na ty své dědáčky - vždy jen na povinnou chvilku a hurá do života . . .


čtvrtek 4. července 2019

Červen 2019

Letošní počasí si asi
rozhasí všechny rekordy
Možná, že na kordy
slunce s deštěm je!

Bouřkové árie
utichly docela
- nebe je cela
po čerstvém úklidu

Sem tam sáhl si pro křídu
malíř oblohy
na šmouhy šedivé
K zemi se podívej . . .

Hle, třpytí se v zeleni
bělásků rojení,
zatímco v provázku trav
zapadlý smrtihlav stydí se před světem

Nad nezdárným dítětem
zas jiřička čiřiká
- v zobáčku koníka
nesla mu z louky

A on prý raději brouky
příště chce k obědu!
Nyní pro nezbedu
u cesty lapila roháče

Kuňka marně zas skáče
tam, co tůňka včera byla ještě
Bez deště květy hlavy kloní
Jen aby nebylo hůř jak vloni . . . 



*****


Letošní červen byl s průměrnou teplotou 20,7 stupně Celsia nejteplejší od roku 1961, odkdy jsou měsíční průměry v Česku sledovány. Zároveň patřil mezi pět nejteplejších měsíců od roku 1961. Vyplývá to z předběžných údajů, které Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) zveřejnil na svém webu.





pondělí 27. května 2019

Nespavost


Ticho bezedné
rve ze mne
němá slova,
zatímco v tempu klová
čas do hodin
matný stín minula

Noc prohnula se v pase
Na terase zrozeného dne
- přesně o jedné - zní zvony,
co mi nesou neznámo

Teskně ohlížím se za mámou
- tvář plná vrásek
a cesty úsek před zarážkou!
Jó, tenkrát s bráškou
- bez starostí, plní vášně,
štěstí a naděje …

Kdeže je loňský sníh,
kdy na saních sjížděli jsme kopce
a v kopce sena
tajemství zahuštěná do stébel

On rebel já všudybylka,
co nasedají na bidýlka
budoucna!
Proklatě černá tma
v hvězdném odlesku
dál libuje si ve stesku vzpomínek

Naštěstí kamínek sluneční
lehce ční na východě nového rána,
čímž otevřená rána
hojí se na míse přítomna

Nic nepozná, kdo nežije
rozpustilé árie života
Vždyť přece v tekoucí řece kolotá
tolik nových poznání,
co splíny zahání do ,,Žiješ teď!"
Rázem slunce vsáklo z noci šeď

neděle 24. března 2019

Teď právě!

Pohled shora
zdolá mnohé
Být tak bohém
věčně nad věcí,
každý cíl byl by nadosah
A každý vztah tím pádem 
pouhé pohlazení

Ono ani být kamarádem 
lehké není
-  i když zdá se
Stačí nepatrný zásek
a svah strmý před očima 
chvatem snímá 
mnohá předsevzetí

Co bylo předtím
dávno v nenávratnu
Marně probírám šatnu
módy prošlé
Už ani šle nepruží
a krémy marně soustruží
zvadlou pleť

Jen si leť
ty staré mládí
do kádí včera vylitých
Do večera vstoupil smích 
slunečního poledne
Kolik že zbývá do jedné?
Chleba skýva a máslo na hlavě!

čtvrtek 21. února 2019

Předjaří


Ticho hvězd na stropě noci
probouzí pocit nekonečna
Žádná z cest, ani ta mléčná,
nevede do věčnosti!

I ctnosti špiněné okolím
po čase rozbolí mozoly z otěží
Brzy jaro zasněží květními plátky
mrazivé hádky do strouhy Roztáto

Hned na to ptačí zpěv
zbytkový hněv přezpívá nejen tam,
kde jíva kočičkám
oděla žlutý svetr!

Jaro je tu jen na malý mžik
Právě ten okamžik dá světu lepší směr!
Proto ber plnými doušky
veškeré zkoušky osudu

Vím, dnes kluci už kudlu
na píšťalky neberou
a staleté járky bagr nevlídnou sekerou
dávno srovnal se zemí

Přesto chce se mi žít opět naplno
a pro jarní útulno
 okna otvírám dokořán
Do jara nikdo nechce vejít sám ...

pondělí 28. ledna 2019

Chvíli před ránem



Sněží z věží,
k tomu z domů
stoupá dým

Zamlžený stín
pevně sevřel
vesnice, města

Potratila cesta
směr i značky,
když tu do zatáčky
sypou špínu

Do klínů cest
marně snaží se vmést
rozzuřený vír sněhu
pradávnou něhu zimních chvil

I tak nenasytná krása
dál lačně spásá
stromy, domy, keře,
valí se přes kadeře aut na parkovišti

Sníh prýští kalupem
do tepen lidské síly
Motory bez pokory
zvíří smog a hluk

My ani muk,
jen ohneme hřbet
a hned do auta
zanadávat, jaká letos zima krutá!