Dřív než život zešeří,
prv než ulehne do peřin smrti,
jak žebrák u dveří
prosím: Nebuď krutý!
Život závaží na niti
Než prožít zbytečný,
raději nebýti!
Prosím, nebuď netečný...
Kamení sune se lavina,
pohaslý plamen svíce,
vysychá srdeční krajina
Prosím do třetice:
Utiš bolest nezměrnou,
pofoukej rány
Sviť zase lásky lucernou
Nezazdi ke štěstí brány!
2 komentáře:
Nádherná báseň. Po 15 letech si říkám, že je marné prosit a žebrat o lásku...nejsme přece žebráci...
Děkuji za vaše veršíky!
Básnění, na rozdíl od skutečnosti, má neuvěřitelnou výhodu:
Slovy můžeme vyjádřit cokoliv!
Okomentovat