Čekání

Malou chvíli, dočkáte se...

Krásně bílé čekání,
kdy bolestí matka chvě se

Z dálky slyšet houkání

,,Sestro, rychle nosítka,
člověk tu, má namále..."

Dědeček jak věchýtka,
v očích slzy zoufalé,
poznat přišel poslední,
krutě bílé čekání

Snad jeden, snad pár dní
spatří ranní svítání,
do něhož zní první pláč,
tak dlouze, dlouze čekaný...

Ještě neví, co je zač,
hlavně že je u mámy
sladký malý uzlíček,
co něžná láska k srdci vine

Smutně čeká dědeček
zda kdos na něj rozpomene,
ať tu není tolik sám
až život v smrt se promění...

Každý musí jednou tam!

Jen zamyšlení nad faktem, že při zrodu nového života se všichni kolem radují, zato když je čas odchodu, většinou v poslední hodince zůstaneme osamoceni...