Hřib medotrpký a jeho nálezce

Na Stupavě na náměstí,
lidi zlatí,
jaké štěstí,
roste vám tam hřib baculatý

Klobouk světlý, popraskaný,
stopka, jak z ryzího zlata
A menší bráška z druhé strany
a kolem ještě paterčata!


A že houbař není líný
nedočkavě všechny vyndá z hlíny
a sliny zbíhají se na jazyku
Už ví, co bude k večeři

Když úlovek vkládá do košíku
stále ještě nevěří,
že nikdo jiný neviděl...

Modřáci jak vystřižení,
stačí pouze rozkrojit, hned běl
se v modrou změní!
(Pak hřib trošku zšedivěl...)









A že krasavců bylo dosti,
podělil se se sůsedků
Dnes k ní mají přijít hosti,
tož specialitka bude hnedka k snědku

Už se peče, už se dusí,
hovězí bude na hříbkách,
ještě ochutnat, no to se musí...
A z kuchyně slyšet hrozné: ,,Ách!"

Kdo to zvoní, kdo to tluče
sousedovi na dvéře?
Šak zapomněl aj na papuče,
když bleskurychle otevřel

,,To jsi hodná, to jsi milá,
že neseš mi večeři
A jak rychle jsi uvařila!
Tož poďme k stolu
a nestojme už ve dveřích!"

A včil po sůsedsky spolu
nandávají na talířky
,,Že to byly krásné hřiby,
jak z obrázkové knížky!
A neměly žádnej chyby,
ani červík nebyl v nich..."

Tu do sůseda
snáď sršeň pích
Jen co koštl, vodu hledá
,,Cos to, kurňa, dala za koření?
Čím jsi tu krásu zkazila?
Šak to k jídlu vůbec není..."
Stačil říct, než hrnec na hlavu mu vylila

A pak beze hněvu
a po sousedsku
jednohubky pro návštěvu
načančili rychlo k snědku

A poučení?
Mnohem víc se vyplatí
hřib medotrpký pro okrasu nechati