Smím?

Smím, milý, na malou chvíli
vkročit do tvého světa?

Předlouhá léta
živořím v žaláři vlastního snění
v bláhové naději,
že přijde princ,
co mávnutím proutku
zlé v dobré změní

A on nepřicházel

Do kornoutku žití
čas rok za rokem sázel
a já pro nepatrné kvítí
sklízela bodláčí

Málem nestačím
foukat rány,
znenadání zjeví se sen

Stojím mu tváří v tvář
Nevím, co dělat jen!

Snad jak slepá tělo své
položit na oltář lásky?

Nechť budoucnost rozetne
zda hadí jed či převzácný cit
hladí mi vrásky

Nestačí pouze snít!
.
***

.