Slyším mráz
Jiskřivě křupe čas
Sněhem se plíží
Do čela tiskne stopy lyží
Nechat jej prošumět?
Utrhni pupen, květ,
co spolu v náruči rozvinem
Sám jdeš dnem ...
Zítřek půlnoc načíná
a krajina vzpomínek
prázdnou slzu v oku má
Další kamínek
padá na dno srdce
Stačí tak málo!
Zas něhou by slunce plálo,
když láskou tělo
by stoupalo k vězdě nejvyšší ...
Zubatý slunce svit sněhu krade bělo
a času pán slova neslyší
.
Žádné komentáře:
Okomentovat