Motýlí píseň

V teplo něžných dlaní
vkládám osud tuláků bláhových
Den za dnem vstávají před svítáním
a kolem mráz, zima a sníh,
co zebe nejistotou příštích dnů

Na luka lásky vzlétnout chtěli by,
topit se v náruči sladkých snů,
v pleteni trav uzamčít pochyby
o tom, co smějí a nesmějí
motýlci spoutaní bělostí papíru

Blízko i daleko žijí jen nadějí
Schystáni umříti pro lásku, pro víru

Jiskřičku vkládám k rukám tvým
Pak stačí škrknout ...

Oheň již plane, papír hoří,
k nebi stoupá dým

Buď sbohem, můj pane!
Na popel spal tlukot zběsilý,
co konce nemá
Ba ani kraje!

Dnes ještě smím říci: Můj milý,
to pro tě píseň srdce hraje!

Možná se ještě prodávají dopisní papíry s potiskem. Vzpomínám se na dva motýly v protějším rohu. To se to pak psalo ...