Slovo muže

Sobotní ráno
s krůpějí sněhové slzy
nikým nehlídáno
nevlídně kráčí krajinou

Příliš brzy
mění se řeč muže
v štiplavý puch tlení

Naděje zahynou
se slovem

Jako duch
jako špína
obtěžkaná olovem,
spadlo z nejhlubšího koutu duše černé

Je jiná!
A srdce věrné
tě staví před zrcadlo
činů nekonaných

A vidí dále:
Do zločinů
a pomsty z nich

Pak ne krále,
co vítězně klečí
To mnich,
jenž bitvu i lest
prohrál v jediné smeči,
ostrou břitvu
bere na bolest


***

Každý by si měl stát za svým slovem ...