Vážení

Kdysi vše vyvážené
v dokonalé rovnováze ...
A ne že ne!
To bylo blaze
na matičce Zemi
Měla čistý dech

Teskno je mi
po letech,
kdy bejval svět zelnoučce tichý
Dnes lidský květ hlučí ve výkalech
sebestředné pýchy

Učí se učí Homo sapiens
a sám sobě stlouká kříž
Kde dřív lesy, louka,
jen jedu plná spíž
I dálnice čtyřproudá

Z ornice jen hrouda
k rozbití atomů
a k hromadění moci
Na místo lásky do domu
majetnický vstupuje pocit

A za něj, naše pomeje
místo vody pramenité
Země z útrob vyvrhne
Pak nebude už dítě,
ani noci, ani dne ... 


***


Na obrázku je neupravované přírodní zákoutí uprostřed Chřibů ...