V úplňku

Měsíc v úpňku

tesklivě na tůňku

dívá se z nadhledu

Sám sebe zahlédl

Bledou tvář mezi orobincem

Kolem svatozář

se vztyčeným límcem

mlhoviny

Stejný stále

a pořád jiný

Jednou králem

hvězdného prostoru,

jindy uschován
do mouru 

zemského polostínu

Spoustu večerů i rán,

kdy se zcela nerozvinul

Na slunci se v modři topí,

kontroluje tropy, póly
Klidně při couvání

Díky, žes nad námi

I když studeně holý