Rodina

Rodina - hedvábně pevná síťovina,

jíž tvoří uzly odvěké

Stále třeba připomínat,

člověk musí zůstat člověkem

V lásce zavine tě do náruče

jen co spatříš světlo světa

Zároveň pootevře vlastní účet,

co umožní tělu, mysli vzkvétat

I v čase zrání podrží tě

Přesto vzdorně volíš vlastní směr

Nejsi dávno přece dítě

Též odpověď znáš na úder

A cítíš se být

světa pán

Malý prevít,

co rozpozná i sebemenší klam

Jak čas běží,

doběhnou tě strasti těla

Hlavně přežít,

říkáš si a balíš přání smělá

Do vzpomínek vybledlých

Pro nejmladší jsi hrdinou

Tu pohladí tě jeden z mých

I ve smrti jsme rodinou

***

Co by byl člověk bez člověka? A je čím dál těžší najít správný směr pro budoucí pokolení ...