Vše přebolí

Fouká podzim do soli slzí

Nevím za jak dlouho?

Možná brzy

ochladí se smutek,

co ostrý písek

neustále prohazuje

myšlenkami

Žár z okuje

uprostřed rány osudu

nesvedu slovy zalepit

Vždycky byl tu
 I pro mě

Tati, žil jsi skromně

a teď ze všech koutů
křičí prázdný byt

Přitom je nás plno

Sahám na dno

srdce v stýskání

Do rozhraní

života a smrti

Život bývá i krutý!