volně stéká po tváři
Maže lži povrchní
Pravá krása uvnitř v ní,
na první pohled není zřejmá
Dokonce ji tají spíše,
ale je nesmazatelná!
Oslavu na ni básník píše
S mlhou ranní rozplyne se
I tak snese vic než moc
V každém z nás má zvláštní moc
Tak se neuraz,
že povrch těla nevidím
Tu pomíjivou krásu,
co zub času mění v dým ...
V dešti účes od vodníka,
a tělo pravá husí kůže
Přesto nefňuká a nenaříká
Z úst jí vzkvetla divukrásná růže
Žádné komentáře:
Okomentovat