Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

pátek 8. ledna 2010

Přijdeš?


Ležím tu zmatená,
v tělo své oděná,
v toužebném čekání
Snad v cestě nezbrání
Přilétne na oři
Lásky sen rozhoří
Polibkem zažehne
srdce dřív kamenné
Pod rukou začnu tát
Ústy chlad bude sát
z ňader prv ledových
Kolik jen žáru v nich!
V nitro mi proniká
Zatýkám viníka
Svírám ho v objetí, se mnou teď poletí
ve vesmír vzdálený, v lásky her proměny
Jak koník vzpíná se
Lehce mu nevzdám se!
Nedám hned od pout klíč
A chtěl by, chtěl by pryč!
Zůstaň tu chvíli jen
Pouhou noc, pouhý den
V závrati přisedám
Cele se tobě dám
v posledním objetí
K lásce jsme
prokleti!
.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Pěkné,už startuji svého oře a jedu.

Amelie řekl(a)...

Nádherná!!!!