Zůstalo prázdno a velký otazník
s nímž nejde hnout
Rovnat se mu může jen světa vznik
A čas ukrajuje hodiny,
tiše zbaví lásky pout,
naději utopí v nenávratnu
Dříve, než prsty v dlaně zatnu,
mysl bolestně pochopí,
že v světě není pravý ani jediný
Je jen mužské plémě,
co v namlouvání zatváří se jemně
a až dosáhne svého?
Nic pánům nezabrání vyřknout:
,,Čao něho,
snad někdy příště ..."
Lehce minulost kopne stranou
a prý nashledanou!
Jakoby život bylo hřiště!
s nímž nejde hnout
Rovnat se mu může jen světa vznik
A čas ukrajuje hodiny,
tiše zbaví lásky pout,
naději utopí v nenávratnu
Dříve, než prsty v dlaně zatnu,
mysl bolestně pochopí,
že v světě není pravý ani jediný
Je jen mužské plémě,
co v namlouvání zatváří se jemně
a až dosáhne svého?
Nic pánům nezabrání vyřknout:
,,Čao něho,
snad někdy příště ..."
Lehce minulost kopne stranou
a prý nashledanou!
Jakoby život bylo hřiště!
2 komentáře:
Přečetl jsem jen dvě básně. Oslovily mě. Ale ze všeho čiší taková strašná samota. A ještě je tam znát trochu skrytá nenávist. K mužům po zranění Tvé duše? A trochu také velmi ukryté nenávisti k sobě? Nechci dělat mentora. Říkám jen co cítím z tvé poezie. Tak se nezlob.
Nezlobím se
V době vzniku básní z knihy ,,Volná jak prokletí" byla má duše hodně poraněná. Zkus si přečíst některé z ,,Jen tak"
Dík za komentář
Okomentovat