Dřímání

Usnula láska na vavřínu
podzimního mrholení,
ve stínu zimy,
která ještě není

Sníh s deštěm
prohání se mezi námi
a bodlinami chladu naráží
do tváře zapomnění

Jako závaží ticha
smutkem stesk dýchá
Hledá lesk
světelného paprsku

A zaváté hodiny z písku,
ty přesýpací,
čas do minula vrací
.