Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

pondělí 2. listopadu 2009

Rozloučení


Smrt dokořán otevřela bránu
Tentokrát neváhal
Lhostejno, zda zvečera či k ránu
Prostě šel dál a dál...

A není cest zpět
Bez dna bolest zanechal
A ulomený květ

Dnes loučíme se s tebou, milý,
ve vzpomínkách obživlých

Ještě včera noc jsme protančili,
duši prohřál srdce smích

Proč nezůstal jsi ještě chvíli?
Proč život tak nečekaně
v nicotu se rozlomil?

Volně slza další kane,
zastiňuje
denní svit

A co lesy, ptáci, laně?
Zapomněl ses rozloučit!

Netruchlete, moji drazí,
chci již jenom tiše spát...

Vraťte retům úsměv
Moc jim schází!
Sejdeme se jedenkrát


***

Pro dnešní den, kdy vzpomínáme na ty, co už mezi námi nejsou, jsem zvolila báseň napsanou po smrti strýce, který byl hajným...


1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Hezká dušičková báseň. Bohužel, všichni jsme smrtelní a jednou snad i na nás bude někdo v dobrém vzpomínat, protože tak dlouho jsme živi, dokud jsme v něčím srdci.