Ruce prázdné

Ruce tak prázdné
jen ústa srdci šeptají:
Blázne,
proč touláš se po kraji
výšin nevratných?
Ač láska plála v nich
plamenem vášně,
co pálil v morek kosti,
raději nyní tělo posti
a mlč v naději,
mlčením andělů
padlých do neznáma

Sebeláskou zavře se každá brána
a lomoz krutě zabolí

Však jedno věř:
I křídla sokolí
letem znavená
zahojí moudrý čas
Pak do výšin
volná, zcela volná
láska nová vzlétne v nás!

***
(Pro poraněné srdíčko)