Unavený

Usínám rozprostřená
na posteli pro dva

Jako žena
i sudba činů nekonaných
Znám tě příliš krátce,
znám tvůj smích,
však prahnu po oprátce náručí
Už teď vím:
Oddám se ti zcela
aniž zaručím,
že naše těla
sejdou se více

Víčky zavřu skutečnost:
Tvá svíce již boří most
všech předsevzetí
a hoří v lůně mého těla
Jsme do druhého vkleti
a polibkem od anděla
klesám do pekelných mříží,
bez potíží pluji vášně rájem,
krajem nekonečné slasti,
dokud v pasti
nesevřu erupce pramen

A ty unavený
usínáš vedle ženy
.