Prosté slůvko díků
A pak už nic
Ani tečka od puntíku
No jo, holka z nemanic!
Přitom v očích nekonečno tají
a v dlani hrst něhy ukrývá
A stál na pokraji!
Smutně zamává
a pošle o dům dál
bolesti karneval
Ještě slza za víčky,
na ruce pouťový prstýnek,
když opuštěné střevíčky
klapají cestou vzpomínek
Co blednou
Ale jednou …
2 komentáře:
Našla jsem já právě
mochomůrku v trávě
puntíky na mne mává
i když není k stravě
vyfotím ji hravě
krásu světa nám dává
Ten obrázek mi nedal spát :)
A to Jednou... nenastalo už? Moc bych Ti to přál.
Pěkně naparáděná houba - aspoň oči popást, když není k jídlu, tak jsem si ji zvěčnila
Máš pravdu, báseň je již z dřívějška...
Okomentovat