TRN

Z angreštu kuličky padají

do kýble mlčení

Slunce po kraji

prostřelo letní den

a trn maličký za nehtem

vpitý jak samota

Vetře se do osrdí

a každá minuta

bez obalu

bolí, píchá,

tepe rytmem srdečního svalu,

práce ji nezadýchá ani nepřelstí

Drobný kousek bolesti

v moři lidských krás

Beru jehlu a jemně

trn tenký jak vlas

do zapomnění házím

Však dál samota ve mně,

pevně všitá v srdeční hrázi