Pondělí

Je čas, vím!

Už slunce vstává do peřin

obláčkových

A my z nich musíme ven!

Nebeská hvězda s úsměvem

pokukuje po zemi

a lidé

jsou jí vzdáleni

Denně vyjde

v čase věky daném,

s předurčeným sklonem,

podle programu!

Klidně za opar mlžný

schovává se po ránu

Za život jsme jí dlužni

I za smrt mnohdy může!

To když neukrytá bílá kůže

skýtá baštu záření

Takže nic se nemění,

vážení, je pondělí

a čeká nás pracoviště!

Útěchou nechť všem je,

že týden zcela jistě

vždycky k pátku dospěje…