Rozhořel plamen,
slunci podobá se
Hasit perem zkusím jej
dřív, než promění se v řadu vrásek,
k srdci vloudí beznaděj
Tichá slůvka papírem si kráčí
Pohled něžný schází jim,
by přenesl nás přes bodláčí
na louku vzkvetlých kopretin,
k potůčku, kde voda zpívá si
píseň věky omšelou,
kde jako dva bělásci
vzlétneme nad vší nádherou
Z knihy Volná jak prokletí
Žádné komentáře:
Okomentovat