Je čas
Už slunce vstává do peřin
obláčkových
A my z nich musíme ven!
Nebeská hvězda s úsměvem
pokukuje po zemi
a lidé
jsou jí vzdáleni
Denně vyjde
v čase věky daném,
s předurčeným sklonem,
podle programu!
Klidně za opar mlžný
schovává se po ránu
Za život jsme jí dlužni
I za smrt mnohdy může!
To když neukrytá bílá kůže
skýtá baštu záření
Takže nic se nemění,
vážení, je pondělí
a čeká nás pracoviště!
Útěchou nechť všem je,
že tý
vždycky k pátku dospěje…
1 komentář:
:-)
Co Ty všechno neobásníš? Pěkné a povedené.
Okomentovat