Ne ve mně,
ve sklenici
byla vina!
Sedíme ve vinici
Válím nudou
plod země
hvězdu rudou
od Tramína
po jazyku
Máčím rtíky
V mžiku
žár veliký
srdce rosí
a předsevzetí
touha kosí
Rozpíná mi rozhalenku...
V sobě spleti
procitáme pod keři
révy vinné...
Pak uklízíme prázdnou sklenku
a on mi nevěří!
Což je divné
Ne ve mně
Ve sklenici
byla vina!
Že jsem jako po vichřici
láskou sladce ovíněna
2 komentáře:
Hele, tu od někad znám! :)
Pro tebe bych rád
založil si vinohrad
a na košt bych ťa zvával
huběnky sladké dával
ej, láskou bych se provinil
když vínkem bych se ovínil
Jejda, člověk je ovíněn už jen tou četbou :)
Okomentovat