Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

pátek 31. července 2009

Zamlžené


Čtyři slova na papíře

Páté mlčení

Lásku lila do trychtýře

černé díry


A souznění?

Skála bez výšlapu!


Chápu,

nechce se vázat

Ale jít nazad

sám, pro vlastní ješitnost?


Zbývá jediné a obyčejné:

Dost!


Bolest pomine,

myšlenky černé čas zrůžoví,

vzpomínka odezní


Zase chtěl by k ní

V mlze ticho odpoví...


čtvrtek 30. července 2009

Tož kde?

Ne ve mně,
ve sklenici
byla vina!

Sedíme ve vinici
Válím nudou
plod země
hvězdu rudou
od Tramína
po jazyku
Máčím rtíky
V mžiku
žár veliký
srdce rosí
a předsevzetí
touha kosí

Rozpíná mi rozhalenku...

V sobě spleti
procitáme pod keři
révy vinné...
Pak uklízíme prázdnou sklenku
a on mi nevěří!
Což je divné

Ne ve mně
Ve sklenici
byla vina!

Že jsem jako po vichřici
láskou sladce ovíněna

středa 29. července 2009

Trochu málo


Básník lásky rozkoší pouty
křeše plamen
v spáleništi těl
touhou,
co sílí
i rmoutí

Toť vše,
co
kdy
chtěl


úterý 28. července 2009

Rozhořel plamen



Rozhořel plamen,

slunci podobá se

Hasit perem zkusím jej

dřív, než promění se v řadu vrásek,

k srdci vloudí beznaděj


Tichá slůvka papírem si kráčí

Pohled něžný schází jim,

by přenesl nás přes bodláčí

na louku vzkvetlých kopretin,

k potůčku, kde voda zpívá si

píseň věky omšelou,

kde jako dva bělásci

vzlétneme nad vší nádherou


Z knihy Volná jak prokletí

pondělí 27. července 2009

Díky

Díky, že jsi byl

v koutku volných chvil

Pohledem hladil bolest prázdnoty

Odemkl dvířka v kleci samoty

Blízkostí probudil touhu

skrývanou v zklamání minulých dob

Leč svědomí diktuje,

co smím, co mohu

Motyku beru na vlastní svůj hrob

V masce úsměvu sbohem štěstí dám

Pro snění místečko najdu si v srdci

Dál cestou musí každý sám

Jen vzpomínky zůstaly na přímořské noci…


Z knihy volná jak prokletí

Zamilovat se na dovolené je tak snadné...


neděle 26. července 2009

Vzpomínání

Blesk stíhá blesk

Hromobití vzpomínek protíná mysl mou

Projel srdcem stesk na lásku v moři ztracenou


Prohlížím zdařilých fotek pár

Říkal, že přidá mi okamžik spoutaný v Loret de Mar,

blízkostí omámí


Slaný příval modř očí kalí

Klesám do propasti

Stoupám na nejvyšší vrchol skály, tonu v slasti


Pevněji spoutej

či přetni kruté lano!

Tíží i vznáší zároveň


Má ústa šeptala ne!

Tělem plálo ano, vem,

celou si mě vem!


Utichla bouře

v řádcích schovaná


Další soumrak halí slunce svit

Snad samotu prospím do rána


Pod letní oblohou dovoleno

pouze snít…



Z knihy Volná jak prokletí

Poprvé u moře ve Španělsku, večerní procházka a najednou ve dvou posloucháme místní kapelu, co hraje podmanivé melodie...


sobota 25. července 2009

Láska je opíca


Lok si dáš,

stoupne do hlavy


Na kuráž

polkneš druhý

O ráji touha vypráví


A jen schutnáš třetí,

na křídlech motýlích

po nebi letí,

na brýlích

leskne se růžové smetí


Chceš dolů z oblaků,

cosi brání

opustit krajinu zázraků

před svítáním


Kochám se do syta

pohledem do tváře


Myšlenky pročítám,

možná že

touha tvá zvířecí...


Proč není tam

zda i ty

láskou jsi opitý?


Prostě jsi nad věcí!


pátek 24. července 2009

Děkuji


Prosté slůvko díků


A pak už nic


Ani tečka od puntíku


No jo, holka z nemanic!


Přitom v očích nekonečno tají

a v dlani hrst něhy ukrývá


A stál na pokraji!


Smutně zamává

a pošle o dům dál

bolesti karneval


Ještě slza za víčky,

na ruce pouťový prstýnek,

když opuštěné střevíčky

klapají cestou vzpomínek

Co blednou


Ale jednou …


čtvrtek 23. července 2009

Závan bouře

Bouřkový mrak

dunivě se blíží,

přítmí prostírá po kraji


A jak přišel, přesně tak

odplouvá, bez obtíží


Smutné kapky padají

do rtíků letních květů


Marně s větru závanem

tančí piruetu


Prach není svlažený,

vysychá zem


Jako ústa od ženy,

jež slůvka pouze kropí,

vyprahle touží po něze úst


Kdo nepochopí,

musí držet půst


středa 22. července 2009

Chci

Chci stulit se ti v náručí

a nechat oči plout


Chci být ta, co teplo zaručí,

ať nemůže plamen vyhasnout


Ten, co dávno již vzplanul

a stále hřeje uvnitř já


Ten, co v koutě srdce žhnul,

žárem touhu objímá


Však popelník uzavřený!


Prosím, otevři zas dvířka

ať vyletíme nad plameny


Tolik se mi stýská!


úterý 21. července 2009

Čím to je?


Snad korozí,

že jeden chybí do páru?


Hlasitě rachotí, lomozí

rozvrzané kolo života kočáru

Sem tam přes kameny

skáče jízdou unavený


Kolébavé káče

na životní cestě


Chvíli ve fraku,

hned v ošoupané vestě,

za svítání i za kuropění

sune se světem zázraků


A kočí není


Sám svíráš opratě,

dlaně od krve


Tu něha líbá tě

Vždy jednou poprvé!


A známá trať

a neznámý směr


Občas špitneš ať

a jedeš na sever

houpačky ošuntělé


Tolik rýh

zanechává v duši, v těle!


Pak Satanáš cosi pích

Kamarád defekt prozkoumal,

oprava společná


Ty jedeš dál,

jemu blikla konečná

a přibíráš cestující


Už nejsi sám jak dosud...


Stopka na dálnici,

štěstí krade osud

Ortel zní: Účastník nehody!


A nejsi s ní

A nevěříš v náhody


Drahá zkušenost

zuby se směje


A zlost

dávno není


Slunce hřeje,

stojíš na chodníku,

za ruku další pokolení


A schází slova díků,

když opratě padají z rukou,

koně přestávají ržát


Dál v mladých naše srdce tlukou

Co víc si může člověk přát!?



pondělí 20. července 2009

Pondělí

Je čas, vím!

Už slunce vstává do peřin

obláčkových

A my z nich musíme ven!


Nebeská hvězda s úsměvem

pokukuje po zemi

a lidé

jsou jí vzdáleni


Denně vyjde

v čase věky daném,

s předurčeným sklonem,

podle programu!


Klidně za opar mlžný

schovává se po ránu

Za život jsme jí dlužni


I za smrt mnohdy může!

To když neukrytá bílá kůže

skýtá baštu záření


Takže nic se nemění,

vážení, je pondělí

a čeká nás pracoviště!


Útěchou nechť všem je,

že týden zcela jistě

vždycky k pátku dospěje…



neděle 19. července 2009

Skála

Vyrostla skála před očima

Vzhůru stoupá svět

A na vrcholu ON

Pohled nebeský má,

v ústech hvězdný květ,

v srdci volný neutron

pekelných hříchů

Prsty slov váže kytici

čarovných vůní

Kometa něhy letící

přes lesní tůni

od nikud po nikam

Marně unikám

před lasem cest,

před něhou slůvek nepatrných

Nechat se vést

po všech úkladech

z jeskyně samoty

I city mají trny

A růži vonící jako dech,

když jsme

Já a Ty

sobota 18. července 2009

Fakt


Dívám se do očí

pod skla dioptrií


Dívám se do očí

touhu mi pijí


Dívám se do očí

pohledem něžným


Dívám se do očí

Proč nejsme kněžny?


Já býti kněžna

rytíři spanilý

byla bych něžná

a nejen na chvíli


A kdyby patřil mi hrad,

v něm byl bys pánem

Nevěříš snad?

Budeš kastelánem!



pátek 17. července 2009

Čas letí

Zase sama

Na bedrech padesátka tíží

Tvář bez pozlátka

a drama se nekonalo


Jen štěstí v poupatech růží

se hezky smálo

s květem bílé orchideje


A dál čas vteřiny do kornoutu seje





čtvrtek 16. července 2009

Bez dotyku

Bez dotyku

dotkla se mě tvoje slova

V okamžiku

odvrácená střela Amorova

nečekaně prudce

zasáhla nitro tlukoucího srdce

Až do nevědomí

Ač k omluvě se ústa kloní

bolest vzrůstá

a úporně

rozčesává klid

Odpusť mně!

Čtu záhy v telefonu

Dejme tomu,

necháme to být!

Stalo se již

Tak proč další slza v dlani?

Bolest zcela utišíš

jen polibkem při setkání


Prší


Kapky deště zavírají víčka


Ospalé počasí...


Pouze s myšlenkou se hýčkám


Proč asi!?


Že není tady!


V posteli důlek jediný

a ze zahrady

voní květiny

Ne jedna, celý trs


Jim smutno není,

do prostřených úst

padá rosné políbení


A samotáři drží půst!