Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka
Na svém autorském blogu vás vítá
- Lenka Rezková
- Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...
neděle 27. prosince 2015
Jako vlas
Najdu se zase zpátky?
Čas splašeně letí,
v něm život krátký
rozmrzele na koštěti
rozevírá pavučiny
utajených koutů
Hrbolaté stíny
hatí zpěv po kohoutu
a sny na dně koše
pod vším odpadem
je marné budit zkoušet,
když čerstvý den mlhou šunky válí
Najednou paprsek od vrcholu skály
volně závoj páře
Slunce dokořán dlaň rozevírá
Nehřeje, přesto v páře
jinovatka si vybírá
směr k oceánu
Mizí noční stopy
I ta po havranu,
co rozmáchle křídly kropil
rozvětvenou lež o životě,
co nejprve předl jako kotě a než se naděješ
letitá námaha i myšlenky svléká do naha
Přitom život tak tenký ...
středa 23. prosince 2015
Pohodové Vánoce
A jsou tu Vánoce!
Že letos na ocet
někdo někde u stolu bude,
když u večeře má být číslo sudé,
víme všicci
Vehementně však lpít na tradici,
ale netřeba
Ani přes chleba
nožem dávno již neděláme kříž
jako naši předkové
Přijímají se zas nové zvyklosti
Ono důležitější než se postit
je po předvánočním shonu
najít cestu jedinou - cestu domů
a být s milující rodinou
a být s milující rodinou
***
Příjemné prožití Vánočních svátku v kruhu nejbližších ze srdce přeji všem ...
úterý 22. prosince 2015
Kde je sníh?
Kolem Vánoc vždy se stává,
že notně postříbřená tráva
šustí v rytmu zimy,
ze stromů zas střípky jíní
chlad sypou za límec
Ani metr sněhu není věc,
co řadíme do utopie
Zatímco dnes jen proud vody kryje
rozmrzelou zem
Dokonce ani dole pod jezem
nenazdobil led tichý proud
Další posmutnělý večer ulehnout
do mlhy místo sněhu musí!
Bíle září snad jen peří sněžných husí ...
pondělí 21. prosince 2015
Úsměv, prosím
Smutek do kostí se vkrádá
a pak se leckdo diví
jak hodně bolí záda!
V mládí jako divý
smějeme se všem a všemu
Jak léta pádí v čase
radost chytne náhle trému
Smích přitáhne v pase
a už vážnost chňapá po udici
- ráda loví mřenky
spící v kalné vodě!
Do plné sklenky
se v pohodě víno nedoleje!
I na Pompeje
padl strach z hory hromu ...
Mozek na poplach smutkem bije
Občas tělo bolí k tomu,
že vnitřní žal volá, hyjé!
neděle 20. prosince 2015
Věčně nespokojená - aby ne!
Pár maličkostí
A nic víc?
Možná strýc,
co hojně se tu hostí,
dodatečně dodá
auto značky Škoda
(Ale jak nebude funkční
a hlavně ojeté hodně ...)
Každý kolem už ční,
zatímco ona furt po dně
šlape bláto!
Třeba předminulé léto:
Jede si vlakem na chatu
- prší, prší a zas leje -
náhle zrovna tu
strom padá přes koleje
Tak trádá pěšky!
S ní zatoulaný pes
(Že měl blešky
ví ještě dnes ...)
Pak ještě navíc k chatě
přidupal zajíc, co nestydatě
po sobě nechal plno bobků
Asi spěchal za zaječicí,
co pod kopků
voňavého sena s maličkýma se má!
(Teď oni všicci skotačí ve čtveřici
a jí voní bobky místo růže ...)
Nakonec úžeh ze všeho toho
málem spálil ji docela
(A to jen pohov přála si dát od manžela,
co celibát právě ctil ...)
Je motýl bez křídel:
Bez poznámek
tupě vyčkává až přijde
jara vánek
(Uzavřená uvnitř sebe ...)
Tak se už seber
a smyj všechno bláto letité
Život stojí za to!
(Stačí ruce přibité nemít
a sobě slevit ...)
***
Malé vzpružení do roztočeného kolotoče předvánočního shonu nikdy není na škodu ...
pátek 18. prosince 2015
Bez posily
Planými slovy
- kvetou pod prsty,
útěchu lovím
Na srůsty
Vstupuje do rána
přes ohon noci
neviditelná membrána
Zvolna rozkmitává pocit
klamavého smutku
Cesta smolná
přes vývrtku příštího dění
vkládá díl tajemna
a setinu rozuzlení
Až ze dna zvedáme amforu,
co statečně směruje k cíli
takt motoru
Čekat na posily
občas bývá zbytečné
pátek 11. prosince 2015
Už ťukají
Koledy vtíravě zní
z ulic i obchodňáků
Zbývá ještě pár dní
než zatnou páku
komerčnímu shonu
Na cestu domů
nedočkavě se už těší
děti, tátové, mámy
Tak pospěšte si
ať jste brzy tady s námi!
U prostřeného stolu pohody a klidu
kam ať se děje, co děje
alespoň na chvilku přijdu
Odevšad znovu objevíme koleje
do srdce nejbližších
Domov - toť nejmilejší zátiší
středa 2. prosince 2015
Bez nadsázky
Vzpomínky tečou očními kanálky
Ne, nechci se dívat zpátky
Lepší je vidět za obzor - do dálky
Odplaval vzor a život tak krátký
frčí skrz prsty
Bolavé srůsty vymazat nejde!
Z očí sejde, v srdci zůstává dál,
co čas vzal do zapomnění
A pokolení kráčí vlastní cestou
Přes květy, přes bodláčí
krajinou pestrou i já honila motýly
Zatím třetí generaci čas opylil
Teď platím vzpomínkami,
zatímco podzim nejen na skráni
oře vrásky - bez nadsázky!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)