Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

pondělí 30. září 2013

Rozhozeně

Rozhozená do peřiny
zapeklitých problémů
Černé stíny na scénu
beznaděj s klidem žene

Trable celkem obnošené
se ve velkém stylu
rozprostřely pod mohylu
bez nápisu

Svět celý ihned zkysl
do mlhy
Povoluji popruhy
zběsilému chvatu

A tu
slunce nečekaně
vklouzlo
do prázdna dlaně

Teplé kouzlo
na poli zítřka
Tma přebolí
a naděje lehce hýčká


neděle 29. září 2013

Relax na neděli

Proč?
                                                                                  (Odpověď na: Nedělní relax)

***
(Autor neznámý)
Odpověď z Odpočinkový relax zní: V nevěstinci se dá pronajmout ženské tělo. Bordel je systém

sobota 28. září 2013

Mrazivá


Bloudím mezi stromy,
co mi
podzimní listy posílají

Každý barevně čistý,
zoubkování na okraji 
různorodé

A v zahlém bodě jasně psáno:
Kmotr mráz dneska ráno
šmahem nás zulíbal

pátek 27. září 2013

Podzimní boj

V zácloně ticha
mlhavá pýcha
slastně se válí

Setřela skály
i koruny stromům
 Už valí se před dům,
do oken i skel brýlí

Zrak zamlžen
Slepota sílí
Mlha pod nohy
náhle padá v rose

A slunce z oblohy

vítězně usmívá se

čtvrtek 26. září 2013

Těžko

Kolíbavá slova
v pousmání
odhoukala sova,
co si chrání
každou slabiku

V okolí
 spousta pomníků
a hnízdo sokolí
bez mláďat

Odletěly
Tak jde spát
do ticha cely
bez mříží

Těžko, těžko se ohlíží ...

středa 25. září 2013

Tiše

Obcházím
kolem slov ztracená
Slabý rým,
rozeplá halena, kůže husí

Možná časem,
vzpomenu si
Teď jsem
vzduchoprázdná

Piji z kalichu
rozkvetlé jiřiny
Potichu
si sliny polykám

V bezvětří bílé mlhy
drobný klam
mezi letokruhy
zaznamenávající čas, co nezmizí

Usedám snáz
na pařez bez mízy
Život po životě
pučí ze všech stran

Kůl v plotě
zabodnutých rán
mlhavého zítřka
Tiše, tiše slůvka hýčkám ...

úterý 24. září 2013

Kované boty

Boty kované v krvi
Aby ne!
Cítí se výsostně prvý
na půdě,
co má chránit

Místo toho skrytá zla
váže na nit,
ven pouští slova oslizlá,
co padají k okraji
znatelné koroze

Peníze, peníze, peníze
a prst na spoušti
všemocné moci
A jediný pocit,
kdo ji má, ten bez viny!

Kolem bílá tma
a uprostřed náš hlas
Srdce říká, jen nic nepokaz
a od viníka dej ruce pryč
Ale jak volit a nezvolit kýč?


***



pondělí 23. září 2013

Vážení

Kdysi vše vyvážené
v dokonalé rovnováze ...
A ne že ne!
To bylo blaze
na matičce Zemi
Měla čistý dech

Teskno je mi
po letech,
kdy bejval svět zelnoučce tichý
Dnes lidský květ hlučí ve výkalech
sebestředné pýchy

Učí se učí Homo sapiens
a sám sobě stlouká kříž
Kde dřív lesy, louka,
jen jedu plná spíž
I dálnice čtyřproudá

Z ornice jen hrouda
k rozbití atomů
a k hromadění moci
Na místo lásky do domu
majetnický vstupuje pocit

A za něj, naše pomeje
místo vody pramenité
Země z útrob vyvrhne
Pak nebude už dítě,
ani noci, ani dne ... 


***


Na obrázku je neupravované přírodní zákoutí uprostřed Chřibů ...

neděle 22. září 2013

Nedělní relax

Jaký asi?
                                                                                        (Odpověď na na Relax LXXXI)


***
(Autor neznámý)
Odpověď z Relax na neděli zní: Aby jim nebylo zima na nohy

sobota 21. září 2013

Veselé stáří

Nespokojená babka

A mele a mele.
» autor: Psavec

Zas tě babko žerou roupy,
koukám na tě jako hloupý,
to je tedy historie,
ječíš jako satorie.

Peskuješ mě, okřikuješ,
každou drbnu informuješ,
že už nejsem správný hřebec,
na tebe by vlez jen slepec.

Slepý, hluchý, můžeš věřit,
také sebe musíš měřit,
hubou meleš bez přestání,
těžké potom milování. 


***


A můj komentík:

 Šak ty, dědku, nejsi jiný,
v hlavě samé prasečiny,
po celý den jen na gauči,
pak sa trefíš leda do papučí

Tož nepomlúvaj veřejně,
hned umyj sa a poď ke mně
Zkusíme to jak za mlada
To zas bude paráda!

Zavři oči do fantazie
a pak spolu hijé, hijé
pojedeme do nebíčka
Hezká zase má tvářička 

pátek 20. září 2013

Podzimní rovnodennost

Kapky mlhoviny
Zastřený zrak
Nejasné stíny
A jen jediný pták
pípnout si dovolil

Marně a bez užitku

Do zimy nabrat pár kil
Rychle vyrýt kytku,
dočesat jablka ze stromu
a zavřít dveře na petlici
To aby do domu
v nastálé metelici
nemohl mráz

A okamžitě dost!

Jen se neuraz,
ale podzim převzácný skvost
do barev sladěný,
co v náručí babí léto nese
To jen my
při procházce vlhkým lesem
čela krabatíme

A nikdy nebylo to jiné!


***


22. září začíná astronomický podzim. Období dešťů mlh a hlavně na zahrádkáře v tyto dny doléhá pocit vyčerpanosti. Stejně jako každým rokem, kdy v létě byl na vše čas a horko a nejednou začne pršet a ...

čtvrtek 19. září 2013

V úplňku

Měsíc v úpňku
tesklivě na tůňku
dívá se z nadhledu
Sám sebe zahlédl

Bledou tvář mezi orobincem
Kolem svatozář
se vztyčeným límcem
mlhoviny

Stejný stále
a pořád jiný
Jednou králem
hvězdného prostoru,
jindy uschován
do mouru 
zemského polostínu

Spoustu večerů i rán,
kdy se zcela nerozvinul
Na slunci se v modři topí,
kontroluje tropy, póly
Klidně při couvání

Díky, žes nad námi
I když studeně holý

středa 18. září 2013

Spektrum

Zámotky myšlení
na hvězdném nebi
Slunce vidět dnes není
Jen vítr, prevít,
kapky chladivé
přes listí cedí

Jen se podívej
na sousta šedi
Přes ústa
k srdci se promílá

Nedovol,
aby černočerná přesila
zalila stvol
radosti!

Nepomůže nic
Člověk sám se musí s šedých skic odprostit
Vždyť svět je barvami zalitý!
Stejně my,
stejně ty 


úterý 17. září 2013

pondělí 16. září 2013

Ranní kámen

Kámen v pustině vět
pustí mě zpět
do děje

Někde je pár 
spoutaných slov,
dokonalý svár
a kamelot 
s balíkem novin

Pod víkem
nyní lovím
včerejší viny

A právě s nimi píši
myšlenky na papír
ukrytá v skrýši,
kde vodní vír
roztáčí turbínu
tvoření

Rozbal si svačinu,
klidně i ulehni
a zapoj oční píst
do taktu

A můžeš číst
co jen tak tu
napsáno

Je ráno ...

neděle 15. září 2013

V dešti rozkvetla

Chladný déšť máčí vlasy,
volně stéká po tváři
nafintělé krásy
Maže lži povrchní

Pravá krása uvnitř v ní,
na první pohled není zřejmá
Dokonce ji tají spíše,
ale je nesmazatelná!

Oslavu na ni básník píše
S mlhou ranní rozplyne se
I tak snese vic než moc
V každém z nás má zvláštní moc

Tak se neuraz,
že povrch těla nevidím
Tu pomíjivou krásu,
co zub času mění v dým ...

V dešti účes od vodníka,
a tělo pravá husí kůže
Přesto nefňuká a nenaříká
Z úst jí vzkvetla divukrásná růže

sobota 14. září 2013

Raketově

Vstávám brzy
A čas drzý
kráčí jen tak líně
po ciferníku

Než zachytí mě!
V tom okamžiku
raketočasový pohon
švihne do končetin

A nastane shon
než do dveří vletím
v poslední vteřině
a vážně slibuji si

Zítra to bude jiné!
Tak jako kdysi,
kdy máma nás probudila
a my měli tolik času ...

Moudrost dětství smyla
a z rozvážného hlasu 
slyšet těžší dech
Vše způsobují křížky na zádech

pátek 13. září 2013

Narozeninové

Oslavenče náš milý,
ať dobře daří se ve chvíli,
kdy další rok prožils ve zdraví
Co na tom, že mládí
hodně churaví!

Hlavně, že jsme tu stále
a spolu v otevřítém sále
Takže již jen zkrátka
Ve zdraví, štěstí, lásce užívej si každý den

Přede dveřmi šedesátka
a ta prý těžším okovem

středa 11. září 2013

Rodina


Rodina - hedvábně pevná síťovina,
jíž tvoří uzly odvěké
Stále třeba připomínat,
člověk musí zůstat člověkem

V lásce zavine tě do náruče
jen co spatříš světlo světa
Zároveň pootevře vlastní účet,
co umožní tělu, mysli vzkvétat

I v čase zrání podrží tě
Přesto vzdorně volíš vlastní směr
Nejsi dávno přece dítě
Též odpověď znáš na úder

A cítíš se být
světa pán
Malý prevít,
co rozpozná i sebemenší klam

Jak čas běží,
doběhnou tě strasti těla
Hlavně přežít,
říkáš si a balíš přání smělá

Do vzpomínek vybledlých
Pro nejmladší jsi hrdinou
Tu pohladí tě jeden z mých
I ve smrti jsme rodinou


***

Co by byl člověk bez člověka? A je čím dál těžší najít správný směr pro budoucí pokolení ...


úterý 10. září 2013

Smolná

Každý sluncem vysmátý
a já těžký krok
Totiž smůla na paty
lepí se mi rok co rok

Jdu takhle kolem haluze
Zavadím téměř nepatrně
Už díra křičí na blůze
a hlava začne brnět

Jindy kráčím chodníkem
Je vyšlapaný do sucha
Akorát v místě otočky nad rybníkem
sklouznu a za zády směje se i ropucha

Nebo jak brodili jsme se vodou spolu
Sahala tak po kotníky
Před pádem mi bota našla zmolu
a ty po ostříknutí mezi zuby cedíš: ,,Tak ti díky!"

I ta blecha,
co veze pes v kožichu,
každého bez všimnutí nechá
a mne při štípnutí vůbec není do smíchu!

Fakt, neproběhne jediný den
bez špetky smůly!
Každý rukou či slovem pohlazen
a já dostanu leda tak po papuli

Mám totiž v patách smůlu
vrostlou spoustu let
I u včelího úlu
tahám žihadlo, zatímco ostatní lížou med


pondělí 9. září 2013

Ukrytý, ale můj!

Tak tři metry opodál
prapodivná postava
Osud divně vrávoral
Spatřit ho, se nestává!

Jaký děj má na zítra?
Jdu k němu blíž
Taktak jsem ho zachytla!
(Na kanálu schází mříž!)

Tváří se dost vyjeveně,
když dívám se mu do očí
Prý uvažuje mi o změně
Dořekl a připadal mi jinačí

Postava, průhlednější celofán
a vidět bylo druhou stranu,
kde čtu:  Osudu svého každý pán!
Myslet nepřestanu
na ta slova

(Jak se zjevil, tak se schoval)

neděle 8. září 2013

Tvoření

Tvoření toť šálek kávy,
co si tu přes rukávy
mozkových závitů
leji do klávesnice

Někdy sice
přes cedník
pouhopouhý otazník
dokolečka prolévám

A pak kdesi dole tam
bez noblesy na mě civí
otazník křivý
bez vůně a bez zápachu

A teď je u mě
plný strachu,
že nedostane
odpověď

Náhlý plamen
spálí šeď
přes černobílo
do barev květu

Nové dílo opět je tu
a při čtení řádků u kávy
příběh krátký
všem tiše vypráví

sobota 7. září 2013

Život je bál

S ránem
lezu z postele
Se mnou kámen,
co ustele
si v těle
pěkně za noci

(Žádný drahokam,
spíše antracit,
co uvnitř tam
s výhřevností
nebývalou
v morku hostí
bolest neustálou)

Poodhrnu oponu
vidění v HD
Jsme přesný počet atomů
a každý den
stojí za to vstát a jít dál
Klidně i co noha nohou mine
Život je bál
Tak tančíme, dokud nepomine

pátek 6. září 2013

A šla dál

Potkala jsem smrt
Lehce otřela se o rukáv
Místo kosy křivý prut
Kolem těla divný háv

Chladem rozechvěla vnitřní cit
a ten otázal se hned:
,,Jak tebe kdo má pochopit?
Kde dostaneme odpověď?

Prý jsi jediná a spravedlivá
Tak přestaň brát už nevinné!"
,,Časem okorává i chleba skýva
A ne každý plod se v dobrém vyvine

I lidská loď navrací se do přístavu
a každý, opravdu každý vždy originál
Jedinec se lehce ztrácí v davu,
však o osud svůj se mnou vlastní kostky hrál

Proto pamatuj, nic neděje se bez příčiny!
I ty v každé vteřině změnit můžeš směr
Až ten, kdo i ze stínu spatřit umí všechny viny
pochopí, proč někdo plný, někdo prázdný pozemského času drží džber

čtvrtek 5. září 2013

Odcházení

Oči bez odlesku
Pohled zadíval se do nikam
Svalstvo na pokraji třesku
Kéž by vše byl pouhý klam!

Není, žel
Bylo právě pět,
když odešel
Moci tak zapomnět!

Na noci probdělé
Na chvíle,
kdy odešli přátelé ...
Byl v přesile!

Vždyť milovala víc
I slámu, co mu
čouhala z nohavic
I fámu

Že on pravý
a neměnný
Vztah časem ochuraví
a nastanou proměny

Kde uvízli rytíři?
Ale co, vše za námi!
Přišel tak ve čtyři
a suše oznámil

A to hned:
,,Jdu jinam!"
Kolem led
Ne, neproklínám!

Jen oči bez odlesku
Pohled do nikam
Svaly na pokraji třesku
Hlavně, že pryč je klam


***


I takové bývají rozchody. O to víc si cením svazků, které s nadhledem dokáží zvládat všudepřítomné problémy a místo trasy úniku, hledají cesty k sobě. Ve dvou je vždy líp! A fungující rodina je jediná naděje pro budoucnost lidstva ... 

Dodatek:
Včera bylo poslední rozloučení a toto dílko vzniklo ve čtvrtek přesně před týdnem, kdy tatínek tu ještě s námi byl.  Já dělala k obědu svíčkovou, která mu chutnala tak, že tentokrát nenechal ani ždibek a ještě si vzal navíc kolečko domácího knedlíku do ruky
A právě při vaření jsem odbíhala k počítači zapsat myšlenky, co ke mně proudily. Živě si pamatuji, jak při první sloce jsem odmítala pokračovat  ve verši ,,Odešel zcela sám ..." (Přesný čas, kdy jeho dušička odešla z těla nevíme, jen ještě na radu operátorky mu vnouček prováděl masáž srdce a do příjezdu záchranky opět srdíčko bilo a plícemi proudil vzduch.)
A pak v pátek po probdělé noci, kdy jsem chodila stále rodiče kontrolovat aniž by byl důvod, jsem při spatření kříže na obloze ihned běžela pro fotoaparát a přitom jsem odmítla připustit k sobě jakoukoliv černou myšlenku. Zároveň jsem uvnitř sebe bojovala s nebývalým neklidem, což jsem dávala za vinu nepříjemné činnosti - zabití dosluhujících slepic. Ten den jsem s omluvou a sebezapřením usmrtila dvě a navíc jsem se zavalila prací a tím jsem se tatínkovi věnovala ,,jen" automaticky ...
A v noci na sobotu jsme všichni doma bez rozdílu usnuli nebývale tvrdě - i vnuk tak trošku zaspal a když pak první z pokoje vyšla nic netušící maminka, uslyšel odtud zasténání. Telefonátem mne vzbudil a já se jen zeptala: ,,Tatínek je mrtvý?"
Nebojte se smrti, dokáže být i milostivá
Navždy sbohem, tatínku můj a děkuji ...

Život jde dál!
 

středa 4. září 2013

Poslední sbohem

Už nesou tě do kostela,
zní varhany na chóru,
na rakvi kala bílá
Pomalu do schodů,
uložit před oltář

Navždycky pod víkem
ukrytá milá tvář
Byl ty jsi člověkem,
co rozdal se zcela
Pro jiné

Srdce od anděla
a s chybami,
které každý rád promine
Teď nad námi
držet budeš stráž

Otče náš ...

úterý 3. září 2013

Vše přebolí

Fouká podzim do soli slzí
Nevím za jak dlouho?

Možná brzy
ochladí se smutek,
co ostrý písek
neustále prohazuje
myšlenkami

Žár z okuje
uprostřed rány osudu
nesvedu slovy zalepit
Vždycky byl tu
 I pro mě

Tati, žil jsi skromně
a teď ze všech koutů
křičí prázdný byt
Přitom je nás plno

Sahám na dno
srdce v stýskání
Do rozhraní
života a smrti
Život bývá i krutý!

pondělí 2. září 2013

I nebe pláče

Utři oko uslzené,
odhoď závoj z rosy
Od nepaměti vše tak zařízené
A nepomůže nikde prosit

V kytici květy růže,
v jiné bílá kala
Máma tvoje narození
kdysi štěstím oplakala

Najednou tu není
táta, děda, praděda
Ale v nás žije dál
V srdci nikdy nezemřel

To jen čas se sklonil
a tak jsi šel
ke své mámě ...
Obloha tu slzy roní

A stesk má mě,
celičkou, od hlavy až dolů
Jednou i já vydám se tou cestičkou
A zas budeme, tati, spolu ...


***

 

Říká se, že před smrtí člověk pookřeje ...
Foto z minulého týdne důkazem!
Na jaře oslavili 58 roků společného života a nyní je ta jediná spravedlivá rozdělila. I takový je život!

neděle 1. září 2013

Zlaté mládí

Padá
tíha na ramena

 Mladá
být je víc než cena
za zásluhy
Slunečním úsměvem
maže dluhy
Nad hněvem
rukou mávne

Všem však obzor ztmavne
přes červánky
Každý plní stránky
nedopsané knihy
Časem i pihy
zbělejí a stáří lasem
uloví tě
do závěje

Každé dítě
k stáří spěje ...


---


Poslední dny se tatínek neustále vracel myšlenkami do míst mládí a včera ráno se mu přání naplnilo. Navždy zavřel svou knihu života ...