Pukají pupeny voňavým růžím
Bouří jsou roseny
Jak ony toužím
po sluníčku zas
Větru napospas,
kořeny v zemi . . .
Už kvete duha na obloze
Náhle je mi tak nějak blaze
Stejně jako stromům,
co díky hromům
hasily žízeň - vítr a výheň
nejsou vždy přátelé!
Zem tvrdá jak z ocele
zavírá praskliny
- do salašské rokliny vstupuje léto
s kácením máje
Na hřišti je to jak na pouti:
Radost dětem v očkách hraje
a pro krátkou průtrž
se nikdo, nikdo nermoutí
Kolik slov třeba na jedinou větu?
Možná se pletu, ale někdy jedno jediné!
Postačí říct, promiň, a druhý promine
Taktéž nic nestojí, slušně sdělit: Děkuji!
Horší je to s příkazem:
Pouhé jdem, je nespisovně a ještě neurčité
- řekneš slůvko tomu či té a stejně neví
kde jít - rovně, vpravo či do uličky?
Čeština má mnohé kličky:
Přidej čárku, a máme klíčky
Nebo, z párku k zulíbání
na talířek jídlo k mání
Jednou někdo řek,
a přesto do řeka má daleko
a řeka teče a čas naoko se vleče
aniž by vlekl ho kdokoliv
Též metr piv je divná míra
Ale Míra se přeci neplete!
Leda tak svetr a žádné repete!
(Ani přísný metr nezměříme)
Tohle a mnohem víc
dávno víme
Vždyť i na krajíc v malém,
brečíme málem😏
Ztrácím
vše, co znám,
když vracím se ke hvězdám
V mracích
zbyl pouhý šrám
- stín dlouhý po letadle
S ním
čmouhy téměř zvadle
zrcadlí se na propadle osudu
Co budu až nebudu?
Koza na drátě volá:
,,Neznám tě?"
Zatímco ty zdola
hledíš jak vyoraná myš
Všechno znáš a víš:
,,Koza přece není pták,
tak jak to, že jen tak
vylétla nahoru?
Kdopak tu potvoru
pustil ze chléva!"
Zlost tělo oblévá
jen při pomyšlení,
že jen tak zuby cení
ta koza rohatá
A ještě na vrata a na náš dům!
Pošleme ji sousedům . . .😁
Žít se dá i z mála
Nejedna duše napohled zaostalá
žije mezi mraky
osud ne ledajaký, ale svůj!
Nevybrala si vilu v přepychu,
ani sluj dračí!
Potichu směje se, nadává, mračí,
pak rozzáří ji slunce svit
Na oltáři má nekonečna nit,
co do jehly občas navléká
Onehdy nit řeka vymyla do pavučiny
- prý rýmy i gramatika, hrůza děs
Přesto múza dnes
pod závoj mlhy šije stuhy
stehem bez pravidel, bez zámku
Snad případnou poznámku bez hluku vydýchám
Vždyť strůjcem osudu každý sobě sám
Letošní jaro má nějak jiný ráz
Poslední roky kralovalo
Vždyť louka, sráz mílovými kroky
dřív pyšnila se zelení i modrým nebem
- mezi ní tisíce květů vůni světu vysílalo
Letos s ledem ne a ne se rozloučit
Za rozbřesku stíhá mráz pomoučit
nejednu stezku či břehy potoka,
zatímco louka marně tlačí stébla trav
na pozdrav slunečním paprskům
Nejednu halůzku pupeny prosí o rozpuk
Jabloně, buk i třešně spolu s kosy
netečně vzhlíží do krajiny liduprázdné
Na čem asi vázne letošní dodávka
slunečního svitu?
Poptávka dávno odeslána z kanceláře, z bytu!
Že by formuláře kdosi vypsal ledabyle?
Či na kobyle místo cestou úřední zaslány byly?
Každý se někdy mýlí - možná jen počasí
své vlasy si načechrává a proto utrum má dnes les i tráva . . .
Prý jen tak sedl pták na větvičku,
kde na samičku pomrkává
Co jak je ta pravá, švitoří
Již hoří mu v oku plamen
Krásou mámen naparuje pírka
Malá chvilka a vyvolená
se k němu má
nevděčně
Netečně přesedává na halůzku vpovzdálí,
kde zobáčkem blůzku z peří rozhalí
Už se háčkem chytila,
čiřiká slastně šikula
Rozvinul ocásek
po vzoru páva
- o vlásek
však unikla mu sláva!
Hnedle vedle u dveří
kocour cílí večeři
Skok jediný zhatil vidiny
jistého sňatku
V nastalém zmatku drápkem sek
o kousek vedle - frnk, prázdná teď jedle
Utichl zvuk ptačího švitoření
Mezi mraky slunce zuby cení 😁
Volání kohouta
spánku nit odpoutá
- stránku snů do svítání
zamkne bez reptání
Marně chceš navázat
uzel, co častokrát
svízel je zmotaná
Zavřená dnes brána
Vždyť sluneční paprsek
drápkem zas do tmy sek
Za sklem právě se probouzí
den celý od sazí
Čistí jej naděje,
že štěstí vždycky je
na dosah prstíku
- už bere za kliku!
Dnes obzvláště je hustý
- by neproklouzlo mezi prsty
neváhej a jak prý se občas říká,
spaní vale dej chvatem vítězného zápasníka . . .
Sněží
Jen stěží
vločka počká
na druhou, třetí,
co střemhlav letí
na mokrou zem,
kde koštětem
zničí košilku
krajkovou
Do dvou
bělost ryzí
zmizí i z krajiny
a den tak nějak jiný
prostře se do smutku
Hle, tam v koutku
ostrůvek sněhu
bělavou něhu
ochránil
Kolik sil
má letos zima?
Jak bylo by prima
vzít lyže, sáně, boby
a do přírody jen tak vyrazit
Jó, kdyby mráz zostřil břit,
sráz vezmeme sešupem
a kalupem na to hned
řeka, brusle, led!
beze jména proběhne
Prostor myšlenek 
Ta má bude královna!