Mraky se valí

 

Mraky se valí, 

po nebi ženou

Prozkoumaly

 zem suchem obnaženou

i stromy tesknící

po zimním spánku

- zlatavou suknici

 do červánků sucho zdobí

 

Kdepak jsou doby,

kdy voda z okapů

stékala proudem?

Dnes sotva na půl

se po lese projdem

den po Václavu

V půdě rozpraskané

ani jedovou hlavu nevidět

 

Někdy se prostě stane,

že podzimu květ

vadne v koši houbaře

Předpověď stále bez deště

Ale možná že říjen se ještě

smiluje a listopad doplní deficit

Příroda holt umí

dosti svéhlavá být 

Cesta petrklíče

Život kráčí cestou petrklíče
Můžeme mlčet, křičet,
mít dům, chatrč, zámek,
psát životopis či bez poznámek
řešit věci
Ať už malí či velcí,
vždy dospějeme k jednomu bodu

Tělo o dům
podělí se s ohněm, hlínou!
Pouze velké činy nezahynou
Ostatní bez příčiny mizí v minulosti
I tak někoho postih
dožene za života,
jinému výčitka oprátku motá

Co bude dál - v našich rukách
Tam, kde otěže osud utáh
o stěžeň nespravedlna,
obviněná nevina
přetěžko hrabe se z potupy
Pravdu pochopí
jen čas, co zhojí rány až do slavobrány štěstěny

Kde jsme my?
Na cestě petrklíče ...

Jsme tu

 

Smutek podzimu

před mnohý dům

netečně sedl si

Zeleň ukrytá mezi ubrusy

roztrhaných polí

tak nějak teskněji bolí

I zářivá jiřina

v trní reality

od květu netečně usíná,

když ranní chlad hrubě vpitý

do klína vyzrálého léta

chvatně splétá pavučiny

spadaného ovoce

Zimě ještě perou plíny,

leč my čím dál hustěji emoce

pouštíme přes ústa,

i přes strniště rozorané

Den zarůstá do noci,

čímž sluneční plamen

v poledne sílu již vytrácí

 

Smutek podzimu v končícím létě

do rýmu vetkal - neteskněte!

I z bouře kal příští proud pročistí

Jak snadné bude pak

sáhnout si na štěstí nového zrození,

ví i pták v odletu

Hlavní je - teď jsme tu!