Čas sněží vteřiny okvětních plátků
Jen stěží vzpomeneš na pohádku
ztraceného mládí
Na to jak z kádí vědomostí
lovil jsi kosti ohlodané
a svět šeptal ti pane, celý jsem tvůj!
Zato teď říká, už se vzpamatuj!
Mladost jen chvilka pomíjivá
a dost . . .
I stromům plátky uletí do krajiny,
zatímco k domům padnou stíny
Zrajeme jako to ovoce
Voda v potoce dál mele břehy,
ani příští sněhy nezmění koryto,
přesto mi je líto ztraceného času
Vzpomínky v klasu vyzrály,
krok pomalý nestíhá tempo vteřin
Naštěstí dnešnímu mládí zcela věřím . . .
