Úplněk zahání mlhu do kouta,
hlas kohouta probouzí ptačí zpěv v okamžiku,
kdy na větev mžikl odlesk hvězdy denní
Noci stesk v naději se právě mění
V trávě dospává jinovatka,
po které slunce tryskem běží
pozotvírat vrátka na víčkách
těm, co bez otěží po cestách snů klopýtají
I vteřiny na okraji talíře vědí, že
času nazbyt nikdy není
Za dveřmi už čeká zimy zapuzení,
až sluneční patrola střihne ji zcela dohola
Pukají pupeny voňavým růžím
Bouří jsou roseny
Jak ony toužím
po sluníčku zas
Větru napospas,
kořeny v zemi . . .
Už kvete duha na obloze
Náhle je mi tak nějak blaze
Stejně jako stromům,
co díky hromům
hasily žízeň - vítr a výheň
nejsou vždy přátelé!
Zem tvrdá jak z ocele
zavírá praskliny
- do salašské rokliny vstupuje léto
s kácením máje
Na hřišti je to jak na pouti:
Radost dětem v očkách hraje
a pro krátkou průtrž
se nikdo, nikdo nermoutí
Letošní jaro má nějak jiný ráz
Poslední roky kralovalo
Vždyť louka, sráz mílovými kroky
dřív pyšnila se zelení i modrým nebem
- mezi ní tisíce květů vůni světu vysílalo
Letos s ledem ne a ne se rozloučit
Za rozbřesku stíhá mráz pomoučit
nejednu stezku či břehy potoka,
zatímco louka marně tlačí stébla trav
na pozdrav slunečním paprskům
Nejednu halůzku pupeny prosí o rozpuk
Jabloně, buk i třešně spolu s kosy
netečně vzhlíží do krajiny liduprázdné
Na čem asi vázne letošní dodávka
slunečního svitu?
Poptávka dávno odeslána z kanceláře, z bytu!
Že by formuláře kdosi vypsal ledabyle?
Či na kobyle místo cestou úřední zaslány byly?
Každý se někdy mýlí - možná jen počasí
své vlasy si načechrává a proto utrum má dnes les i tráva . . .
Oslepující slunce
zlaté mince hází do krajiny
Stačí mžik a už stíny
vchází na chodník umetený
Do stěny první vločka naráží
- z nádraží nebe hustě vede
houf neposedných nezbednic,
co jako nic sedají na nosy i na brýle
Na kosy, co v přesile pod jabloní
zobou vše, co lidé vloni nesklidili,
přes závoj bílý vidět není
- vždyť se právě čerti žení!
Závoj hravě vítr sfoukne
a tu se v okně slunce zhlíží
Stopy lyží netečně protnuly nevinnost
- pro všechny konečně sněhu zase dost . . .
Sněží
Jen stěží
vločka počká
na druhou, třetí,
co střemhlav letí
na mokrou zem,
kde koštětem
zničí košilku
krajkovou
Do dvou
bělost ryzí
zmizí i z krajiny
a den tak nějak jiný
prostře se do smutku
Hle, tam v koutku
ostrůvek sněhu
bělavou něhu
ochránil
Kolik sil
má letos zima?
Jak bylo by prima
vzít lyže, sáně, boby
a do přírody jen tak vyrazit
Jó, kdyby mráz zostřil břit,
sráz vezmeme sešupem
a kalupem na to hned
řeka, brusle, led!
Další vločka hází očka
na černou zem
- sníh zameten dřív než dopadá
Mizí s ním i nálada bělostná
Mlžná tma dál slunce halí
Ptám se, zdali v neděli
konečně mráz zacelí nesplněné přání?
(Prý na horách špetka sněhu k mání!)
Z mokrých břehů voda prýští
a na hřišti kaluž bez ledu,
ani před váš dům sněhuláka dnes děti nestaví
Kdypak zima asi napraví mrazivé resty?
Ale až se tak stane a nečekaně cesty sníh zavalí,
vzlyk zoufalý z našich úst počne růst
- buďme rádi, že zatím jen hladí
zamračeně paní Zima vrásku nad očima
Prostor myšlenek 
- v zobáčku koníka
Ticho hvězd na stropě noci
