Trošičku strach nahání
vědět, co ševelí listí
Porozumět šeptání,
když paměť si vítr čistí
v koruně vrby smuteční …
Jiným stromům vzhůru
větve hrdě ční
A právě vrbě této,
ač nemá smůlu,
od zimy, přes jaro, léto,
z divné příčiny,
haluzky se k zemi kloní
Co jak vítr stesky
sbírá právě pro ni?
Žádné komentáře:
Okomentovat