Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

neděle 27. prosince 2015

Jako vlas


Najdu se zase zpátky?
Čas splašeně letí,
v něm život krátký
rozmrzele na koštěti
rozevírá pavučiny
utajených koutů

Hrbolaté stíny
hatí zpěv po kohoutu
a sny na dně koše
pod vším odpadem
je marné budit zkoušet,
když čerstvý den mlhou šunky válí

Najednou paprsek od vrcholu skály
volně závoj páře
Slunce dokořán dlaň rozevírá
Nehřeje, přesto v páře
jinovatka si vybírá
směr k oceánu

Mizí noční stopy
I ta po havranu,
co rozmáchle křídly kropil
rozvětvenou lež o životě,
co nejprve předl jako kotě a než se naděješ
letitá námaha i myšlenky svléká do naha

Přitom život tak tenký ...


středa 23. prosince 2015

Pohodové Vánoce

 
A jsou tu Vánoce!
Že letos na ocet
někdo někde u stolu bude,
když u večeře má být číslo sudé,
víme všicci
Vehementně však lpít na tradici,
ale netřeba
 
Ani přes chleba
nožem dávno již neděláme kříž
jako naši předkové
Přijímají se zas nové zvyklosti
Ono důležitější než se postit
je po předvánočním shonu
najít cestu jedinou - cestu domů
a být s milující rodinou
 
 
 
***
 


Příjemné prožití Vánočních svátku v kruhu nejbližších ze srdce přeji všem ...

úterý 22. prosince 2015

Kde je sníh?

 
Kolem Vánoc vždy se stává,
že notně postříbřená tráva
šustí v rytmu zimy,
ze stromů zas střípky jíní
chlad sypou za límec
Ani metr sněhu není věc,
co řadíme do utopie
 
Zatímco dnes jen proud vody kryje
rozmrzelou zem
Dokonce ani dole pod jezem
nenazdobil led tichý proud
Další posmutnělý večer ulehnout
do mlhy místo sněhu musí!
Bíle září snad jen peří sněžných husí ...

pondělí 21. prosince 2015

Úsměv, prosím



Smutek do kostí se vkrádá
a pak se leckdo diví
jak hodně bolí záda!

V mládí jako divý
smějeme se všem a všemu
Jak léta pádí v čase
radost chytne náhle trému

Smích přitáhne v pase
a už vážnost chňapá po udici
- ráda loví mřenky
spící v kalné vodě!

Do plné sklenky
se v pohodě víno nedoleje!
I na Pompeje
padl strach z hory hromu ...

Mozek na poplach smutkem bije
Občas tělo bolí k tomu,
že vnitřní žal volá, hyjé!

neděle 20. prosince 2015

Věčně nespokojená - aby ne!

 
Pár maličkostí
A nic víc?
 
Možná strýc,
co hojně se tu hostí,
dodatečně dodá
auto značky Škoda

(Ale jak nebude funkční
a hlavně ojeté hodně ...)

Každý kolem už ční,
zatímco ona furt po dně
šlape bláto!

Třeba předminulé léto:
Jede si vlakem na chatu
- prší, prší a zas leje -
náhle zrovna tu
strom padá přes koleje

Tak trádá pěšky!
S ní zatoulaný pes
(Že měl blešky
ví ještě dnes ...)

Pak ještě navíc k chatě
přidupal zajíc, co nestydatě
po sobě nechal plno bobků

Asi spěchal za zaječicí,
co pod kopků
voňavého sena s maličkýma se má!
(Teď oni všicci skotačí ve čtveřici
a jí voní bobky místo růže ...)

Nakonec úžeh ze všeho toho
málem spálil ji docela
(A to jen pohov přála si dát od manžela,
co celibát právě ctil ...)

Je motýl bez křídel:
Bez poznámek
tupě vyčkává až přijde
jara vánek
(Uzavřená uvnitř sebe ...)
 
Tak se už seber
a smyj všechno bláto letité
Život stojí za to!
(Stačí ruce přibité nemít
a sobě slevit ...)
 
 
***


Malé vzpružení do roztočeného kolotoče předvánočního shonu nikdy není na škodu ...

pátek 18. prosince 2015

Bez posily



Planými slovy
- kvetou pod prsty,
útěchu lovím
Na srůsty

Vstupuje do rána
přes ohon noci
neviditelná membrána
Zvolna rozkmitává pocit
klamavého smutku

Cesta smolná
přes vývrtku příštího dění
vkládá díl tajemna
a setinu rozuzlení

Až ze dna zvedáme amforu,
co statečně směruje k cíli
takt motoru
Čekat na posily
občas bývá zbytečné

pátek 11. prosince 2015

Už ťukají

 
 
Koledy vtíravě zní
z ulic i obchodňáků
Zbývá ještě pár dní
než zatnou páku
komerčnímu shonu
 
Na cestu domů
nedočkavě se už těší
děti, tátové, mámy
Tak pospěšte si
ať jste brzy tady s námi!
 
U prostřeného stolu pohody a klidu
kam ať se děje, co děje
alespoň na chvilku přijdu
Odevšad znovu objevíme koleje
do srdce nejbližších
 
Domov - toť nejmilejší zátiší

středa 2. prosince 2015

Bez nadsázky





Vzpomínky tečou očními kanálky
Ne, nechci se dívat zpátky
Lepší je vidět za obzor - do dálky

Odplaval vzor a život tak krátký
frčí skrz prsty
Bolavé srůsty vymazat nejde!

Z očí sejde, v srdci zůstává dál,
co čas vzal do zapomnění
A pokolení kráčí vlastní cestou

Přes květy, přes bodláčí
krajinou pestrou i já honila motýly
Zatím třetí generaci čas opylil

Teď platím vzpomínkami,
zatímco podzim nejen na skráni
oře vrásky - bez nadsázky!

čtvrtek 26. listopadu 2015

Otevřte srdce v hlavě a zavřete dveře

 
Království ledu
stele si před dům
Ze všeho nejvíce
opanuje silnice,
stezky a chodníky
 
Neuhne před nikým
Všude na trávě
hlásí se křupavě
Dokonce zdatné stromy
v půli jak třísky lomí
 
Ledové království vstoupilo do lidí
Už i bratr bratru závidí
Někdo namítne - to se občas stává!
Však rampouchů nával
míří dál, až do mozku
 
Každého násosku
stiskne do náruče
led, co připnul obruče
i hloubavým očím
Pustit ho dál - truchlivý počin!
 
 
***
 
Konečně názor, který se nebojí vidět dál než na dohled viditelna:
 


pondělí 23. listopadu 2015

Nasněženo

 
Pomalu se snáší k zemi
polétavci bez křídel
Zlehka šustí ulicemi,
na střechách už září běl
 
Po roce vrátivší se paní Zima
posílá sníh nejen dětem pro radost
Louky, stráně i roklina
nadšeně oblékají chladný skvost
 
Prozatím jen na chvíli
podzimní smutnou šeď
vločky dočista zabílí
Nasněženo, tady, teď

sobota 21. listopadu 2015

Poslední poupě


Pod oblohou zataženou
růže tiše chvěje se
Sukničku má rozcuchanou,
kapky slzí za pasem

Brzy totiž mrazík mladý
ji pevně stiskne do objetí
Párkrát brousil už kol zahrady,
za ním stopy jako po sněti

V strachu růže k nebi vzpíná
něžné lístky okvětní
Ještě nechce aby přišla zima
Prosí slunce o pár dní

Náhle z potrhaných mračen
paprsek teple vystřelil
na letící hejno divých kačen
Dopadnout dál však nemá sil

Růže smutně poupě kloní,
nemá čas se rozvinout
Letos stejně jako loni
prošmejdí mráz každý kout
 
Sníh obleče keř do peřiny,
aby v spánku mohl sílu brát
a zapomněl tak na všechny splíny
Vždyť jara vánek probudí jej akorát!

úterý 17. listopadu 2015

Se sedmikráskou

 
Chvěji se v záhybech
podzimního chladu,
když zimy dech
vyšil na dům
stříbrnou košilku

Čí vinou stalo se,
že bez trylku po lese
přelétají ptáci?
Kam jen kam
svěží zeleň se zase ztrácí?

Na louce přičupám
k sedmikrásce poslední,
co v čase poledním
z mlhy krást chce
paprsky hřejivé

I ty se podívej
na skvost v pustině,
co zimě navzdory
jemnou krásou klade závory
chmurné nostalgii - i podzim pomine!

čtvrtek 12. listopadu 2015

Mlžná šeď

 
Srdce na dva kusy,
kde i váza
roní slzy na ubrusy
a gáza netěsní
 
Ještě ráno
šel tam s ní
pod sluneční branou
Nebe purpurové!
 
Náhle vrána slovy klove
hvězdný jas z noční černě
Tak zní hlas, co obyčejně
a bez mrknutí oka říká:
 
,,Naše cesta nevede už nikam!"
Na sta prázdných otazníků
zůstává v mžiku trčet bez odpovědi,
zatímco platím účet do mlžné šedi
 
Srdce na dva kusy smutně sní,
 když váza
roní slzy na ubrusy
a gáza netěsní

úterý 3. listopadu 2015

Omrzly jiřiny



Zrovna dnes před ránem
oblekly jiřiny sukničku od zimy
A s nimi si celá zem
oděla krajkový kabátek
pod nebem hvězdnatým

Nikdo nevezme nazpátek
svěžest, co chladný stín
uzmul do náruče pálivé
Ještěže na trávě a také na jívě
zbylo tu pár lístků zelených

Vše aby v příletu černých vran
mohl první sníh
být v barvách všech odstínů kolébán
Zas brzy stmívá se, ráno pak zase
přivine nás chlad k sobě blíž

Což není na potíž ...

sobota 24. října 2015

V sychravém počasí

 
Sedneme do trávy
anebo na zem ...
Teď zrovna třeba vy
šeptáte: ,,No není blázen!"
 
Vím, noci jsou studené,
neradno sedat si
Chlad tělem se prožene
zvlášť v sychravém počasí
 
Pozdě honit bycha,
když kašel dme plíce,
nos v taktu kýchá
a hlavou žhnou svíce
 
Oheň dračích hlav
pálí skrz červeň oči
Tak žáru mě nyní zbav
Navleč si třeba kůži vlčí
 
Pak s tělem beránka
přitul se mi co nejblíže
Na konci ocitá se stránka
i všechny mé potíže ...



sobota 17. října 2015

Tma mlčenlivá

 
Není nic lepšího
než kapka rosy pro trávu,
co o vláhu týdny dlouhé prosí
Věř, šťasten je i keř,
když máčen z mračen
mžením neslyšným
 
Dokonce mraku stín,
když dosedne v poledne
na rozpálenou zem
je naplněným snem
Stejně pohlazení upřímnými slovy
mnohdy poví víc než zlost rozvitá
 
I teplý úsměv přičítá srdci sílu
Klidně na hněv
přiloží snítku devětsilu,
co v sítku naděje
vyseje semínka budoucna
Pak tma mlčenliva do oken marně plivá

pátek 16. října 2015

Z návrší



Tam, nad starou oskeruší
mlha prší chladivá
Na podzim příliš jasu nebývá
Jen stín tiše padá pod střechy,
když bábi vkládá ořechy
do sušáku nad sporákem

Vodu z mraků kluci drakem
pocuchají, aby v kraji malovaném
příštím ránem slunce svit
v návrší mohl rozzářit
podzimní paletu rozestlaných stromů
Brzy zima tu navrší sněhu haldy před oponu ...

čtvrtek 15. října 2015

Přetopeno

 
Tvoje jméno
hoří plamenně,
leč ve mně oheň vyhasíná
Možná zima za stín může
 
Byls vzor muže,
světlá naděje zítřka
a přesto citů svíčka
skomírá netečností
 
Už míra ohlodaných kostí
přerůstá nastavenou mez
Tvá  ústa odkvetlý jen bez,
co včerejškem voní
 
Ještě vloni, tam za alejí
pršely něžná slova
a dnes do olova vodu lejí
Kolem přetopeno
 
Promrhané věno i význam druh poztrácel třpyt
Nyní nezbývá,
než aby kruh protnula tětiva 
Jen tak spolu dál můžeme jít!

 
***


I sebevětší láska časem přechází v lepším případě do přátelství ...

pátek 9. října 2015

Dění jde kolem nás






Na konečné stanici
stojí bez cíle
Srdce v lednici
na nohou promile
nedopité

Jistě všichni víte
kam nabrat směr:
Vždy na první rovnosměrku
bez výtluků a děr

Do kapes vložit tabatěrku
vyvětralých vzpomínek,
na krk pověsit kamínek bez tíže
a všechny potíže dát do závěsu

Mít volnost tu,
co modrým nebesům v přeletu
všichni závidí
sedíc na přídi nekonečna ...

I ten, na konečné stanici
pod vinicí bez vína,
když kolem jen mohutné hory
a nikde rovina
Šup do nory!

sobota 26. září 2015

Pro dvě dubové palice

 
Prší - včera od rána
V duši, co hrubě protkána
pavučinou běžných starostí
se kmitem minou
myšlenky u rozcestí
příštího směru
 
Do dlaní
vodu z mraků nenaberu
a svítání v temnotě se topí
Vždyť, kdo nepochopí jiné,
toho klidně mine
štěstí, co pěstí ťukalo na dveře
 
Proč z večeře při svíčkách
 padá prach a žal?
Přitom stačilo,
aby každý dal sebe kousek
I hrubý brousek
dá se kosou vyhladit
 
Stačí chtít
být rosou suchých rán
Takto každý sám a sám
v zatrpklosti bude staré kosti
mazat medem

Dva je vždy víc než jeden!


***

Každá láska, i ta ve vyšším věku, maluje kraj nádhernou barvou voňavé růže. Ale copak jde vypěstovat věčně kvetoucí poupě?
Ne, to nedokáže nikdo!
Každý zahradník i laik by měl vědět, že i sebemenší sazenička může kvést roky. Pokud ovšem dopředu počítáme s tím, že i nejkrásnější květ časem odkvete - ztrácí vůni i něžný vzhled a my náhle máme před očima jen bolestivé trny. Což se děje jen proto, aby vzniklo místo pro další poupě.
Pokud ovšem dáme rostlince šanci! Nevyzrálí jedinci totiž ztrátu prvního květu nezvládnou a místo péče tu nevděčnou odkvetlou rostlinu rvou ze sebe i s kořeny a ve zlostné bolesti pak ukřivděně vhodí na smetiště minula ....

úterý 15. září 2015

Bez komentáře

 

 
 

Myšlenky se stále honí
od vrchu i od zdola
Rozbujelé stádo koní
ani oční závora
nezažene do klidné stáje
hlubokého spánku ...
 
Dlouhá noc ránem zraje,
nezbývá než utřít slánku
z očí dřív, než jasný den
stočí do oken
první paprsek
slunečního svitu
 
Do blankytu
zhoupl se čas přes úsek šera
a tu mocná sféra
lahodného snění staví pevný plot
Už dupot
 myšlenek neuslyšíš ...
 
A z dály zní:
 ,,Ty spíš?
 Neblázni ..."

sobota 12. září 2015

Šedesátka

 
Velké díky, milý Endrychu,
že tu jsi - svůj a ryzí
Plouživě, potichu
a hlavně brzy
zaťukala na dveře
moudrá šedesátka
A tys je včera otevřel ...
 
Prostě a zkrátka,
dětmi jsme už byli
a ne každý má to štěstí,
aby bájnou míli
potkal na rozcestí
životních cest
A ty ho máš!
 
A že slábne pěst?
Tak připijme si na kuráž
jako všichni před námi
Vždyť každému jednou čas oznámí:
,,Všechno nejlepší!"

čtvrtek 3. září 2015

Je to na houby





Je to na houby,
když houby vytlačí se na povrch

Prvotní vzruch šťastného nálezce
lehoučko polechce uvnitř libida
vždy, když si přidá
dalšího chlapáka do koše

Vášeň rozkoše naláká
nejednu skupinu do stínu
habrového lesa
a každý z nich
hodně hlasitě plesá

Mohutný smích
řinčí do daleka
a to pak smůlu má i řeka pod splavem
Vždyť s davem tón neudrží!

I tam podél strží
slyšet je hlahol a hluk
A zvířátka už zkrátka ani muk

Jen srnec splašený do lidské ozvěny
hlasitě zakřičel na roj včel,
co vznesly se nad hlavy

O útoku lesní havětě hned každý po světě vypráví ...

pondělí 31. srpna 2015

Co viděl měsíc v úplňku

 
 
 
 
 
 
 
Teskno je mi
mezi krabicemi vzpomínek,
kde bují žal i vztek
na hromadě papíru a kamení

Život vždy pramení plný touhy
v čistotě krve a naivity
Zdá se dlouhý než břeh urve
v květ rozvitý horu bláta

I tak cesta rozevlátá
do nekonečných rozměrů
Ze snění naberu vítr do plachet
na krátký let s křídly u těla

Ale to se přec nedělá,
aby ve víru pekla
pod kůží obrněnce
cesta náhle klekla
Tam, co věnce vijí naposled

Před sebou klam a sled
vzpomínek při vlnobití moře
a hlavně nejvzácnější lék,
co moudře osud vložil do náruče:
Nový život v pokolení právě začal pučet
 
A nad něj není!

sobota 22. srpna 2015

Závěr prázdnin











Nepochopí proč všechny stopy
vymazané tam, kde moře slané
líže břeh až ke skaliskám,
co hostí spěch

Přitom blízká byla, bez debat
Tu náhlý mat složil hru do krabice
Další svíce i bez závanu chladně k ránu
dohořela

Temná cela povinností zas po krk hostí
utopence, co hodně tence
vybočili na slastnou chvíli od normálu
do chorálu volných dnů

Škoda, čas už zpátky dosednul
tam co voda břehy mele ošuntělé
dokolečka dokola
Čas, ostřihaný dohola ...

pondělí 27. července 2015

A je pryč

Plazí se smutek po těle
Zcela nesměle vykročil
pak klouzal po úbočí žil
 
Chvilku trvalo
než chůzí pomalou
nasbíral odvahu
hezky od prahu
dát se na zběsilý let
 
Rázem uvadl květ
v řečišti myšlenek
 
Tu někdo špit:
,,Má na to věk,
tak nechte ji být
ve světě ponurém ..."
 
Tak se smutkem jdem
ruku v ruce
Náhle déšť do kapuce
posílá slzy vlahé
 
A jak tak kolem koukám
tetelí se blahem
žloutnoucí stromy
i vyprahlá louka
 
Hned mi
raší úsměv na tváři
O kolik snazší život je
(A přesto si ho mnohý neváží ...)

pondělí 20. července 2015

Prázdninový den

 
Probouzím noční stín do vyjasněna
Protřu oči,
žádná změna!
 
I komár zaútočil průletem kolem uší
Že bude krásně nevím,
pouze tuším ...
 
Asi slevím z nároků,
štěkl srnec, když vykročil na louku,
kde vyprahlá je zem
 
Lidé autem jedou si dovolit
být týden bez starostí
Vždyť život hostí jen krátkou chvíli!
 
Tož abychom si pospíšili ...

středa 1. července 2015

Vyprodáno

Slunce v dešti právě leští
průhled krajem,
co býval rájem
i nekonečným lesem

Stali jsme se 
pány světa
a rozpínavá pirueta
točí spirálu

I nejednomu korálu v moři
hoří půda pod nohama
- vrcholící drama
v přímém přenosu

Ptám se na osud
On není přímá čára
ani rozuzlení

To jen mocný čmárá
pilou po haluzi,
kde druzí v klidu
chtějí život žít, ne třít bídu 

Za peníze ani ty život nekoupíš
až zemská spíž
jedno ráno vystaví ceduli:
Vyprodáno!


***


http://www.novinky.cz/ekonomika/373824-recko-je-technicky-v-platebni-neschopnosti-zachranny-program-skoncil.html

úterý 30. června 2015

Padá rosa

Přesvědčím!

Ale čím,
když schází argument?
Testament napsaný,
no a my
držíme se jako klíště
 
Snad příště
nahlédnu na stejný svět

Třeba jako motýl
 či spíše květ,
co právě zkropil slaný déšť
bolavých očí
 
Zrovna jdeš po úbočí
žhavého pohledu
a trháš mi lístky
Zakřičet nesvedu

Rosa dál padá do bolístky ...

čtvrtek 25. června 2015

Čas nevrátíš

Vypaluji vzpomínky
za pomoci kypré noci
Nenasytné plamínky
trhají paměť na změť
protichůdných pocitů

Už není tu
bělásek v rozmachu,
ani babočka,
co ve strachu si počká
na příhodnější chvíli

Rej motýlí ukradl čas
Na havraní vlas
nasněžil vánici bílého ticha,
když na pleticha
vkládal moudro skal

Jede dál rozjetá mašina,
co do vína s opicí bolest leje
přes koleje nekonečna
Být zase kluk nebo slečna,
či dítě bez viny

Nad sebou oči máminy plné protikladů
Moci vrátit se za ohradu
ztraceného domova,
kde ruka tátova držela stráž
Mít tak v kapse apanáž bezstarostných chvil ...

Jenže to nejde - v dětství už každý byl!

pátek 5. června 2015

Svatební zvony

 
Svatební zvony a my
Naše láska, přátelství
Dav tleská,
když vstupujeme do manželství
naděje
Do děje vstoupil pevný bod
 
Ty jsi můj lodivod v moři žití!
Vždyť i kvítí
má ostré trny
a jen ten, kdo umí
překonat osudové rány,
jen tomu slavobrány dokořán
 
Anetko, už nejsi sama!
Martine, už nejsi sám!
 
 
***

Nejen těmto dvěma, ale všem, kdo se rozhodli úředně potvrdit svůj vztah, ze srdce přeji jen to nejlepší ...

pondělí 25. května 2015

Tep okamžiku

Tep okamžiku
sahá po pětníku
změny
 
Bez jakékoliv ceny
leží dál bezcitně ...
Zachyť mě,
škemrá znovu beze slov
 
Žádný lov se nekoná
Jen opona
šla dolů bez užitku
V bolu žlutou kytku
bereš do dlaní místo pokání
 
A stejně jsou prázdné
Čas zvolna chřadne,
aby se narodil
další díl
Tvůj!
 
Nelituj,
co nejde vrátit zpět
Svět plný příkoří
se jednou prohoří
do popele
 
Vždyť i v nejtemnější cele 
se blyští 
paprsek příští ...

pátek 15. května 2015

Rozpětí křídel nekoná se

Motýl v odletu
na květu nepočká

Možná babočka admirál,
možná král motýlí
slétl na chvíli
létu na pozdrav
přes moře trav
do lůna okvětí,
by v zajetí bílém
opil se pylem
lahodným,
zatímco já tu sním
o dálkách,
kde jen tak v nedbalkách
poznávám svět

Stačilo by mi přivonět
ke krajinám nezměrným
Za obzorem vyprahlý rým
poskládat na poušti
větrem ovívané,
hned na to ověřit, zda slané
je probuzení na břehu
zvednutých vln,
tam kde z příběhu
netrčí trn bolesti,
když na štěstí
saháme dlaní

Už svit ranní
do batohu balí touhu ...

neděle 10. května 2015

Vzácná návštěva

 
Statný mlok kráčí krok co krok
kolem špalku na dříví
Že zrovna lesní obojživelník nás navštíví
je zprvu záhada

Již od mlada 
nejen princezna ví a zná,
že mlok je hodně vzácný tvor
Dnes to ví i naše bolavá kočka
 
Přes vzácnost nenazuli jsme do bačkor
strakatého mločka,
ani nenabídli zákusky, buchty, kávu,
či neprovolávali velkou slávu
 
A já, coby nebojsa,
beru ho do dlaně chráněné rukavicí
a šup s krasavcem do lesa
Tam patří mloci všici!
 
Oni totiž mají za očima
jedovou žlázku
Pro ně je to celkem prima,
zato kočka lovem život dala v sázku
 
 
 
***
 
 

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) je středně velký ocasatý obojživelník žijící ve vlhkých listnatých lesích do 1000 m. n. m. Dospělý jedinec je dlouhý 18–28 cm. Nejčastěji se objevují mloci s černě zbarveným tělem se žlutými skvrnami nebo pruhy. Pohybuje se velmi pomalu. Jeho potravou jsou nejčastěji malí až středně velcí bezobratlí živočichové jako jsou žížaly, stonožky, drobný hmyz, pavouci, červi a nepohrdne ani slimáky. Na přelomu října a listopadu se před nepříznivým zimním počasím schovává do podzemí, kde se drží stálejší vyšší teplota.
Na svou obranu používá jed, který vyměšuje ze žláz za očima. Tento jed (salamandrin) není pro člověka příliš nebezpečný, pokud se ovšem dostane např. do očí způsobuje silné pálení. Menším živočichům, kteří se ho snaží napadnout může způsobit silné svalové křeče a zvýšení krevního oběhu v celém těle, spojené s obtížnějším dýcháním. Jed ve větším množství pak může takového živočicha i zabít. Díky této schopnosti nemá téměř žádného přirozeného nepřítele až na člověka. U nás jsou mloci chráněni - celkově patří k silně ohroženým druhům. (V přírodě se dožívají průměrně 20 let)

úterý 5. května 2015

Nezapomeneme?

Mezihvězdný klid
nejde uchopit
v šepotu svítání
Klid zbraní utichl
přes pýchu moci
 
Nádherný pocit
v pětačtyřicátém,
kdy velmoci s katem
zatočily
Jenže za malou chvíli
válka studená
všude má rozlito
 
Málokdo dnes ví to,
co poslední pamětníci
Jim stále na sítnici očí
prožité hrůzy noc co noc točí
věčný kolotoč otázek:
 
Proč jen proč
válečný provázek odvíjí se stále?
Už nemáme krále
a přesto slova řinčí mezi stoly

Holt cizí vzpomínky málo bolí ...

čtvrtek 30. dubna 2015

Mrazivé loučení

Mrazivá víla
zrána orosila
rozjařilé květiny
Teď sukničku od jíní
slzy kropí
tam kde stopy jiskrné

Aby ne!

Dnes duben končí
Tak se loučí krokem chladu
Vždyť od zítřka nejen na zahradu
zas máj vykvete voňavý
Už i neposedný konipas
o lásce jiskrnou písní vypráví ...

středa 29. dubna 2015

Zalito

 
Na květy, na žito
i do semínek si pramínek
živé vody cestu našel
Do úrody déšť se snášel
před večerem vcelku tiše
 
Zlehka přišel,
všude zalil, pak šel spát
Žádný apríl!
Bylo ho tak akorát
na zalétí všech žíznivých
 
I vítr ztich v pokoře,
když na dvoře se rozmokřilo
Jarní silou včil do kořenů
život ženů kapky deště
Ač zem chce ještě
už dopršelo ...

pátek 17. dubna 2015

Jen ať prší

,,Ťuk, ťuky, ťuky,
smíme dál?"
Kapek shluky
až sem zavál
vítr ze severu
 
,,Tuhle kapku jen já beru,"
rozvoní se čemeřice
a hned na to tulipán
nastavuje kapkám líce
Déšť je dneska všude zván ...

středa 15. dubna 2015

Jarní chvat

Na zahradě hrábě hrabou
rukou silnou, někdy slabou
Dokonce metla mete,
můj ty světe,
zimní špínu od komínů
na hromadu

Chvilku kradu
k nadechnutí
Něžné pnutí
čistí nejen oči
v jarním lese
na úbočí teplých chvil

Heleme se,
tam konipas
se zabydlil
a do rozvitých sedmikrás
už i bílý motýl sed,
aby hned letěl dále

V nekonečném jarním sále
není čas na lelky!
Zelené pastelky
chvatem kreslí odstíny
i rozvíjející se květ
Nikomu nechce se zpět do zimy ...

pátek 10. dubna 2015

Psí inteligence


   Jednou za čas každého povinnosti donutí opustit stereotyp běžného dne. Výhoda je, když opět můžete po nucené přestávce usednout za volant staré dobré Felície a ještě vědět, že auto je na dva roky opět způsobilé provozu i po místy nezpůsobilých českých komunikacích.
   Cesta proběhla přímo pohádkově - auto jen vrnělo a ovládalo se nebývale lehce. Holt není opravář jako opravář a ten salašský svému řemeslu opravdu nejen rozumí, ale provedl i poctivou práci. Což už se v dnešní době všude nevidí!
    Parkovat jsem zajela k zahrádkářské prodejně, odkud si pak odnesu brambory na sadění. Počasí se umoudřuje a tak v sobotu jdeme na to! Ovšem v první řadě musím v Hradišti povinně oběhnout úřady.
    Do osmé schází pár minut a tak se zařazuji do docela množstevně velké venkovní fronty u toho prvního, kde jsem na dnes objednaná ke konzultaci. Jsem totiž nezaměstnaná ...
   V momentě zavzpomínám jak za komoušů neexistovalo, aby byl někdo nezaměstnaný - už byl příživník a šup s ním do chládku. Anebo jak se poukazuje na skutečnost, že se hodně stávávalo ve frontách a světe div se, hlavně na banány!
    A dnes?
    Dnes se tvoří mnohem větší fronty, jenže na Pracovním úřadě. A nestojí v ní jen lemply, jak rádi někteří nadlidé kritizují. Stačí mít od dřiny podlomené zdraví, na které se invalidita nevztahuje,  přestože nemocné tělo zátěž nedovolí. Ke všemu navíc mít ještě kousek před důchodem, či pečovat o osobu blízkou? To pak je najít práci neřešitelný problém. Nebo opačný extrém: Být mladý těsně po ukončení školy, co se marně snaží získat praxi v oboru - bez praxe jednoduše ze strany zaměstnavatele není o nezkušeného pracovníka zájem!
   Pár vteřin po osmé se dveře otvírají a jak napotvoru hned prvnímu zájemci se nedaří přihlásit na terminál, kde se berou pořadová čísla. Ani bystrá úřednice s výdobytkem techniky nic nezmohla a tak jsme dostali svolení jít dál bez nutného lístečku. Výhodná pozice mi umožnila být u dveří mně přiděleného úředníka jako první. I jednání proběhlo lidsky a docela bleskově, takže jsem mohla pokračovat v nelibé obchůzce, kdy další úřad je přes půl města.
    A jeje, parčík kvůli rekonstrukci má zákaz vstupu, takže hezky dokola, uličkou doleva a přede mnou jde mladé děvče s poslušným něco jako rokšírem. S úsměvem pozoruji tu hrstičku poskakujících chlupů jak vzorně kluše vedle paničky do okamžiku, než mladá slečna z chodníku odbočila na nevyšlapanou zkratku přímo přes travnatou plochu. Pejsek se zastavil u obrubníku, nevěřícím zakroucením hlavičky vlevo, vpravo zhodnotil situaci a pokračoval vzorně po chodníku. Hezky zkopíroval roh a přímo předpisově se napojil na chodník vedle silnice. Hned mi bleskla hlavou jiná příhoda, kdy jsem v autě čekala na křižovatce frekventované ulice Malinovského na zelené povolení k jízdě a všimla si jezevčíka, co osamoceně přiklusal k přechodu, kde usedl. V momentě jak přeblikla zelená, vystřelil a u dalšího přechodu zase zcela v osamocení vzorově na červenou zastavil a v sedě čekal na ,,volno".
    Mezitím už panička stála u rohu domu a teprve tam zjistila ztrátu průvodce. V úleku se otočila, trávník prázdný, psík nikde!
   ,,Kde jsi? Jo tys to obešel po chodníku!" vzkřikla radostně jen co za keřem spatřila tu malou hlavičku se psím rozumem, co k ní právě zadýchaně přibíhal.
   Je to tak, lidem byl dán rozum, ale občas zvíře dokáže myslet líp jako člověk.

středa 8. dubna 2015

Včera fujavice

 
Sluneční paprsky se tiše rozprskly
po pokoji
Jdu se projít
Jenom tak než pod oblak
vloudí se stín
 
Od mokřin
se opar zvedá
Tam, co ptáček neposeda
si jarní fráček v louži myje
 
Zima mi je
při pohledu na krajky z ledu
rozestřené po kaluži
Přes ni vítr žene
chlad do růží - mízu tlačí do poupěte
 
Zpěv ptačí, můj ty světe,
rozezněl se do všech stran
V poledne už nepoznám,
že ještě včera fujavice
postříbřila nám všem líce ...

úterý 7. dubna 2015

Větší než otvor do vesmíru

Je větší než otvor do vesmíru,
přesto ani nepatrnou škvíru
nikde nevidí
Jen temný stín rozpuštěných vod
a život na houpačce
 
Uprostřed stojí sám lodivod
hledající v denní pračce
malý prám
a čistotu prvního nádechu

Má pachuť
zčernalé kovadliny
Byl chvilku mezi svými
než mládě z bezpečí
vyhnal krok zaječí
do lůna dravce

Teď stojí na úzké lávce
a s krví v pěsti
si cestu klestí
nepokrytě

Nedávno ještě dítě
- větší než otvor do vesmíru
Tvor,  co v zlatě či v jílu
boubelatě kráčí vpřed
Kraje, konce nevidět ...

pondělí 6. dubna 2015

Voní po fialkách


Obloha roztrhaně
ve sluneční bráně
rozjezd kalí

Zatímco šedé skály
v mlze stínů
myjí vršky,
na kopretinu
bere nůžky
kosa dravá

Spolu s ní
sťatá tráva
v leže sní
o velkých dálkách

Voní po fialkách ...

čtvrtek 2. dubna 2015

Zelený čtvrtek

Prý zelený dnes čtvrtek!
Přitom kopřivu bíle pálí
rej polétavých krupek
Vítr je odněkud z dáli
veze nedbale a rozjařile
na rozvrzaném tragači

Nastala zas chvíle, 
kdy salašští klepáči
nastupují místo zvonů,
co odletěly do Říma
Dědinou zní rachot tónů
Bábinka za oknem vzpomíná
 
Na spletené proutky,
- řezali je kluci u potoka
Na neřestné choutky,
když děvčica promoká
pod vědrem vody
Hody, hody, doprovody ...


Přeji všem svým milým čtenářům veselé Velikonoce plné sluneční pohody
Lenka

středa 1. dubna 2015

Jarní rozcvička

Sotva procitne ze zimního spánku,
hned čepýří se na kůži
Dovnitř vkládá savou slánku,
nožky pevně vyztuží

Náhlé mračno zatemnilo
slunce, světlo, okolí
Rána, o které se i dělu snilo
Komára hlad už nebolí

Zbyl na kůži tmavý flek,
vespod krve kapička
Nebyl to špatný úlovek
- prostě jarní rozcvička

úterý 31. března 2015

Dubnová idyla

 
V předstihu slunce noci na pihu
vyslalo paprsek, kde úsek
žhavého vzplanutí
Což není po chuti každému
 
Jako blesk jaro letí v tandemu
ptačího rozpětí,
aby v zápětí svěží lesk usedl pod trsy
starého rákosí tam dole u rybníka
 
Kde zvědavá štika pod vodou
zcela náhodou zaostřila zrak
V ten moment mrak
zakalil hladinu
 
Den vnořil se do stínu bujného apríla,
když místo bílého motýla 
sněhové šatičky halí všem cestičky
i díry v mostě
 
Zkrátka a prostě - dubnová idyla