Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

úterý 31. března 2020

Pes který štěká, nekouše


Kdopak se to támhle šine?
Přece klid po pěšině
sužovaný léty nečinnosti
provětrává staré kosti

Tam, co polní tráva nerezaví
naštěstí moc dobře ví,
že neštěstí po horách nechodí,
zato hází hrách do lidí

Není žádný vtip, že zítra bude líp
a jen se ráno vzbudíme,
hned víme, že je dnes
Holt jaký pán, taký pes



sobota 28. března 2020

Ticho slov



Ticho slov 
visí ve vzduchu jak ostrý meč
Neoslov,
pak nad sebou breč

Ve dvou vždy dialog
pro komunikaci
Na co blog,
který ztrácí čitatele!

Uzamknout se v cele
bez klíče a zámku
je jako zakřičet v hlubokém spánku
SOS

Co bylo včera možná dnes neplatí
I pilná včela jde za tím,
kdo nektar předloží v květině
Ani u lidí není to jiné

Proto važme slova do kytice
zas a znova - nikdy více než třeba!
Namažme je na chleba zdobený činy
Nic neděje se bez příčiny . . .


***



Myšlenky číst neumíme, proto je třeba vést i nepříjemný dialog - mlčení ještě nikdy nic nevyřešilo

čtvrtek 26. března 2020

Čtvrteční stránka


Dospáno!
Křiklo ráno do oken,
kde den jemně mrazivý
první ví, že ač se to občas hnusí,
vstávat se musí vesele

Z vyhřáté postele
první palec, coby znalec
zkoumá přes dlaně čistotu ovzduší
Náhle vůně snídaně prudce rozbuší 
chuťové pohárky

Dost bylo zahálky!
Před námi nepopsané listy
A buď si jistý,
že do večera ni mezera
nebude na stránce čtvrteční

Tak už neřečni a pusť se do díla
Ač není vždy idyla,
stojí za to  jít vteřině v ústrety
Celkem vzato,
co dít se bude, máme v rukou já i TY . . .


pondělí 23. března 2020

23.3.2020


Začátek týdne
Děti nejdou do školy
Máma kývne
a hned úkoly vrší se
na míse povinností

Venku tvrdý postih
tentokrát hříšníky očekává,
- ať už chtějí brát,
či pouze kravál
z legrace vyvolat na síti!

Jeden jde do práce,
jiný zachytí lelky
u telky spuštěné od rána
Tam starý pán či letitá dáma
naprosto sám zas hledí do beznaděje

Bledí, že zle je a hůř prý bude
Od pláče oči rudé - ani koláče na stole včera nebyly
Naši milí dědouškové, babičky,
je to jak vždycky:
Zase bude líp!

Až květy lip rozvoní se do krajiny
dřívější prkotiny zvednou se z prachu
a lidé beze strachu
rozletí se do ulic
Dnes jsme tu a co je víc?!


neděle 22. března 2020

22.3.2020


Nedělní ráno
po deštivém dni
sluneční branou 
naplno rozední oblohu


Támhle od rohu
bělavý mrak jen tak po vánku
prostírá z červánků do střel paprsků
naděje halůzku


Není oměje bez jedu
Ba ani dům se nenafoukne,
když řev protne ticho stěn
- zase chci mezi lidi!


Status všech ohrožen,
když virus slídí 
v nekonečnu pavučin,
lepících se do dotyku i do slin


V okamžiku napadení
totiž není ani zmínka o útoku zákeřáka
Rouška, plínka - sebemenší páka 
lepší než lhostejnost a vzdor


COVID-19 není host,
ale mor, co můžeme porazit
Pevný hrad - náš byt
Stačí chtít . . .




sobota 21. března 2020

21.3.2020


Všechna nařízení
se docení až když v sobotu
na tu chatu
jako jindy nefrčíme

Místo jízdy dobrým vínem
ze zásoby prolejeme
všechna co by
- co by kdyby jsme tam jeli:

Den celičký, celý
ve starých hadrech
trápili sebe i dech
při hnusné práci

K tomu rozšklebení ptáci
by každou chvíli
švitořili potměšile
a pak čile pářili se

I tu nad lesem letí mraky bez letadel
Jsou to páky - trvat vše dél, 
pak vyčistí se i v řekách písek bezpochyby, 
pro raky i pro ryby . . .


***


Stačí z okna sledovat oblohu jindy protnutou spoustou čar a najednou jen slunce a běloučké vlnky páry . . .

pátek 20. března 2020

20.3.2020


Pátek nešťastný to den,
nechoď, nechoď bez roušky ven
a své staroušky zcela prozíravě
ochraňuj jak oko v hlavě

Zdraví i život svůj ve svých rukách máme
Porušený zákaz, ani zámek či lhaní
nezabrání zlému viru
najít díru k útočení

Pátek nešťastný den 
nemůže být ani není,
když s humorem jdeme mu vstříc
Jsme tu a co je víc?


***


Pozor, nemůžeme věřit všemu, co vláda říká! Říká, že při nákupu potravin stačí rouška a rukavice. Dnes kámoš tak šel a ostatní měli košili i kalhoty . . 

čtvrtek 19. března 2020

19.3.2020

A máme čtvrtek
Rouška či šátek
nachystány u dveří
pro okamžité použití

Mnohý ještě včera nevěřil,
dnes však není zbytí
- zdraví všech 
na prvním místě!



Mám to ale pech,
říká si mnohý Josef jistě
- letos žádné objímání není k mání!
Proto gratulaci posílám pro Pepíka:

Jak se praví, jak se říká,
hlavně zdraví přejeme ti
Také hodné děti, ženy, tchýně,
co z kuchyně nesou baštu aj štamprličku

Tož, Pepíčku, buď jak buď,
dobrou chuť, štěstí plné dlaně,
bez šedin skráně a hlavně úsměv na tváři
ať všem celý den dnes prozáří

středa 18. března 2020

18.3.2020


Hele jak se nám to kutálí, právě středu nahnali do kalendáře Tak žádný nářek a z postele hola hej, ať dnešní děj vyšijeme do hedvábí I to slunce už vábí včelky, motýly i prvního šneka Také ptáci do daleka pějí ranní písničku Co tak dát si rozcvičku ještě před snídaní Po ní s odhodláním berme bič a nudu různou činností z domu žeňme pryč

pátek 13. března 2020

Bezesné noci



Měsíční paprsek
do snů se zasek
bez udice


Svit měsíce
na stříbrném tanku
rád přetrhává spánku kouzelnou niť


Marně snažíme se zatemnit
oční víčka
Nezbývá než vyčkat


Až zase zemský stín
vezme měsíc do hlubin
nebeské tramvaje plné temna


Již brzy spánek vyhraje
a zcela zjemna
vezme tě do nekonečné náruče


V hojivém snění
pak konejšivý potůček
snů bublinky do barev nejhezčích vzpění




čtvrtek 12. března 2020

V harému nedůvěry






Nejde uvěřit jeden druhému
v harému plném nedůvěry

Život celičký, celý
jest velká otázka
a láska odjakživa
skrývá v sobě jinotaje



Pokud někdo hraje falešně,
nikdy nesáhne si na třešně nejsladší
A kdo pro změnu pytlačí,
má zářezů spoustu sice,
leč v pařezu vlastní makovice
vzduchoprázdno



Jen ten, kdo klesne až na dno,
má možnost odrazit se
- stačí sejmout písek z před očí
A netřeba se bát - láska útočí v každém věku
Akorát, ne každý před ní smekl
(Až pak je láska navždy . . .)

středa 11. března 2020

Blahodárný déšť




Padá kapka, padá,
za tou, co má ráda
Támhle druhá, třetí,
spolu smyjí smetí,
co v podvečer navál vítr


Plná kaluž je tu
neposedných kapek,
jiné jemný drápek
zaťaly do meze
Další se veze po proudu potoka


V korytě celý sbor brouká
zurčivou písníčku
Na malou chviličku 
vypění pod splavem
To bude zase dneska den!

úterý 10. března 2020

Snům na dosah


Hele, viděla jsem tele
šlápnout do kravince 
a hned na to jak mamince
žalostně žalovalo


Přitom tak málo stačí!
Zapojit rozum, oči
ještě dřív, než do kopřiv
spadne nosík zvědavý


Každá kočka ví, že počkat
je někdy víc
než skočit po myši
sotva uslyší šelest v trávě


Proto prozíravě
ponechme emoce
nejprve v potoce umýt se od špíny
Teprve pak myšlenkami čistými i sebe uzemníme


(Život není vždy ten,
o kterém sníme!
Přitom sen vždy na dosah
- stačí neudělat špatný tah . . .)

pondělí 9. března 2020

Úplněk



Měsíční svit prostoupil byt
přes mříže oken
V ten moment sen ustoupil bokem
a luna s výrazem uličníka
mlčky říká: Spíš?

Měsíc je totiž tulák zvědavý
Tu a tam se staví
do každé ložnice,
kde snům mlsně krajíce okousává
zatímco venku tráva pyšní se závojem stříbrným

Měsíc co měsíc právě s ním
dávám se do boje
- přestože okna pokoje
temní těžké závěsy,
zas a zase skulinku najde si!

Je dnes passé klidný spánek,
proto na verpánek vkládám slova,
co klávesnice hbitě klová do úplňku
Nad města i nad vesnice
právě totiž vylil tůňku 

neděle 8. března 2020

Záchytný bod





Přesně o půlnoci vyli vlci
na měsíc ukrytý za mraky
- prchají oblohou


Dělat zázraky ani vlci nemohou,
proto pláčí po kopcích,
kde sníh letos schází


Vyjí o nesnázích
viditelných na každém kroku,
co zezadu, z předu i z boku střílí šípy


Kořen staré lípy
mohl by vyprávět!
Třebas jak lákal voňavý květ včelku


Vcelku každý kvítek krásný byl,
leč pouze jeden okouzlil ji zcela
a nejedna včela pak medem zpečetila závazek


Jak květ zrál,
zvolna zapomínal na svazek
a semínko dal zemi napospas


Taktéž konipas mohl by povídat
kolik poklon chce ještě dát své vyvolené
Hlas jako zvon a stále dveře uzavřené má!


Dokonce i zima stěžuje si na slunce
rozlité po kraji
Jen co se setkají, už žárem sežehne ji docela


Láska je cela bez oken, bez klíče, bez dveří
Pravou najde jen, kdo v těžké chvíli uvěří 
v záchytný bod - osudu každý svůj je lodivod 


***


Hlavně neházet flintu do žita - ten či ta vždycky někde je a naděje umírá poslední . . .


čtvrtek 5. března 2020

Jaro za okny


Byla jsem za lesem ukrytá
Náhle čas počítá závěru
Nic s sebou neberu
- ani ty vzpomínky,
co jak omšelé kamínky
do ticha padají

Brzy čas rozdýchá zeleň po kraji
- zatím nehostinném
Třebas již příštím dnem
zavoní fiala do ticha pokoje
- květinka tak malá
a přesto vůně všude je!

I ve vzpomínkách medových
na chvíle, kdy v zimě sníh bíle
křupal pod nohama,
zatímco naše máma 
pekla buchty na pekáči
pro očka rozzářené

Nezmar vítr opět žene
mračna po obloze,
zatímco v noze, rameni, zádech
pramení pocit stáří
Bolesti vzdech maří 
včerejší plány i zítřejší snění

Na každé semínko čeká tlení
Však dokud žijeme, nic hezčího není . . .