Je mi ctí

Jsem rytířem sám sobě
Už co malé robě
bojoval jsem s draky,
věřil na zázraky
i pohádkám

Než dostihl mě klam neurvalců
- mladých starců s pocitem všemoci
I s jejich pomocí
vstal jsem z popela
Bez strážného anděla či ruky vstřícné

Stačilo říct, víc ne - jen krví stvrzený slib
Hned na to prototyp nového já začal se rvát
Vždy tak akorát - na remízu!
Proti hmyzu repelent,
na blbost však patent v koutku čeká na zrození

Komu není z hůry dáno,
tomu nakydáno od kolíbky
A kdo boj s vtípky nevzdává,
tomu se sláva jednou chytne za štěstí
Pak uslyší: ,,Poznat vás, mi je ctí ..."

Vánoce přicházejí

 

Nastal čas rozdávání drahých dárků

i otevřených srdcí

Nelejme jen zlato do pohárků,

raději z pod kapucí úsměvem prohřejme srdíčka!

Někde jen ve váze smrková bude větvička, jinde strom přes dvě patra,

pod ním dárků, že ani Kleopatra by nepohrdla,

také jídla, pití, pro vytříbená hrdla, a přece!

Co jak láska ve staré dece zimou se v koutě krčí?

Mnohde už do papučí mráz nás obul,

pinčl, pitbul saje vůni z ryb

a všichni bez pochyb si přejeme šťastné a veselé Vánoce

I já po roce přicházím s přáním:

 

Nechť saním severák do plachet fouká,

v létě pak ať každý pták, motýl i louka

topí se ve vůni květů

a pro každého kéž hrst štěstí vždy je tu

 

Ale ze všeho nejvíce

přeji všem zdraví, co přes líce

vklouzne lehce do těla,

k tomu všemu strážného anděla ...

 

 

 

Šťastné a veselé ...

 

Po špičkách vloček

 

 

Po špičkách vloček

vyšlo pět koček

v řadě za sebou

 

A že hodně je zebou

péřové polštářky,

daleko zní nářky 

srdcervoucí

 

Dokonce i pavouci

támhle v rohu

zanechali píli

a osmou nohu

k uchu přiložili

 

To již psi z vesnice

roztáhly sanice

na sborový zpěv,

což vyvolalo hněv

jinak klidných beranů,

kteří nechodí daleko pro ránu

 

Právě ten, co má křivé rohy

spatřil bačovy nohy

tak nějak zezadu

a hned spravil si náladu 

perfektním trkem

- bača objal se s bukem,

co pevně před ním stál

 

Zachvěl se buk 

jak při zimnici sval

a než kdo okem mrk

shora rázem na zem 

sypou se zaschlé bukvice

přímo tam, co pětice

koček rozjívených

mňaučí na první sníh 

 

Silou letícího broku

tak nějak z boku

trefily kočičí kožichy

Nyní už jen kraj tichý

sleduje baču

jak doma  ztěžka si hačl ...

V kadeři červánků

Bez světla, beze tmy,
vzkvetla mi
orchidej
- voňavá epopej krásy!

Jakpak asi
bílá září
na tváři neurčita,
když v tunelu svítá
naděje,
co mnohde je
propast
bezedná?

Přesto každý hlas
rozezná
Jakkoli
- klidně i v průletu!

Krůpěj se solí
do květu
ve stesku snesla se
Hned na to bělásek
mlžného pápěří
v kadeři červánků
do vánku
vetkal pousmání

Voňavé vlání
vyroste klidně i z temnoty
Jste co jste!
Vaše je štěstí i trampoty ...

Despota

 

Najezený vlastními slovy dosyta

z vnitra ženy loví poslední vzdor,

co horkotěžko klopýtá pod bičem samovládce:

,,Tohle že dětem má být vzor?!

 

Ale jděte! Takže krátce,

když mluvím, nikdo neskočí mi do řeči!

Dobře vím, že řeč jehněčí

je bekot do tmy pouze

 

Ono by se chtělo vzpouzet?

Kolikrát mám opakovat,

že máš zkrat, co léčit třeba!

Můj jíš chleba, mysli na to!

 

A co to bláto mezi dveřmi?

Úklid má být samozřejmý

I pouhá nit na šatech bere dech

každému, co ženu má jinačí

 

Jsi k pláči, jenže škoda každé slzy!

Tvé chování mě mrzí, přesto

milosrdné gesto udělám opět a zas

Tak napříště nic nepokaz!"

 

+++

Sněhový rej

 

 

 

Krájí tmu na okraji dne

v háji, kde bezedné mraky

před mnohačetnými zraky

šprýmy na obloze

 dlouze předvádí

 

Prý jimi

 nebeští nomádi dští

mlžný závoj

 coby předvoj mračení

 

Ačkoliv nic není jako v létě,

i tak slastně vítr

 v první piruetě

chytl sněhovou vločku do náruče

 

Meluzína v ten moment zlostně do komína

začla skučet tklivým hlasem

Vítr nese až sem bílý šat,

co komtese stihl v reji rozfoukat ...

Předvánoční úklid

Zvolna kráčím myšlenkami
Vše bylo, vše bude ...
Nad hlavou tlející trámy,
ze stěny minuty chudé
šlapou noci do rytmu
Vše bez bubeníka

Tu světlo protne tmu
- za okny lampa bliká
bez řádu pevnosti

Třeba ve zlosti vysílá signály
šeptavou ulicí,
kde mráz prozkoumal kanály
a sníh čisťounkou čepici
během okamžiku
,,spích" celé krajině

A hle, už do budíku
úplně jiné
světlo naráží

Je tak akorát čas vstát,
zamést zápraží,
uklidit byt
a ke všemu tomu
oprášit
zapomenutou cestu domů ...

Hůř i líp

Vítr skučí nad lesem,

potok zurčí pod okny,

jen já jsem z dnešní tmy

tak nějak zamlklá

Zabělená skla s útržky krystalického ledu

brání ve výhledu do krajiny

Slunce v mlze čeká

rozžhaveně na lidské splíny

Jen co řeka plná práv si do plamene

prskne slinu čerstvých zpráv,

hned paprsky z tajemné blůzky

obloha pustí na zvědy

Zvrhlý dým s jehnědy hříchu
z komínů černých duší

svět dole srší do mlhy jiskřivé

Na mě se nedívej, jsem čistota sama!

Řekne každý druhý pán či dáma

Pokárán zábleskem svědomí

se hanbou na mžik prolomí do pokleku

Na obleku lokty či kolena ani nemá vytlačené

Už vítr mlhu žene z dohledu

Vyšlo slunce zimního smutku nad náš dům

Jediného sumce přes škraloup zamrzlých skutků

nevidět pod ledem

Noc a den jako řád

střídá se všude

Jednou hůř, jindy líp

je a napořád bude ...

Prapodivná neděle

Od půlnoci
divné věci
dějí se dnes

Hned s první vteřinou
po mě štěkl pes
s prapodivnou čupřinou
mezi ušima a s holou zadnicí

Nejspíše jen zima
klepe mu zimnici,
pomyslel jsem stroze

A tu přelilo se teplo
od boty k noze
Víte, že peklo dost dlouho zapáchá?

Doma jsem k posteli
i po sprše dostal zaracha
Nejspíše celou neděli
budu mít vyšitou mrazem

Pod dekou jsem spal
a tvrdá zem jak parní vál
valchovala tělo od hlavy k patě

Jen se rozednělo,
popadl jsem gatě
a šup s nimi k popelnici!

Ač tenounký tam byl led,
přesto nájemníci hned v okně 
kulturní vložku měli

Co mně po pádu všude trčí
totiž není jmelí,
nýbrž jehličky umělého smrčí

Včil drž,
káže doma vlastní paní
zcela znavená
od nekonečného jehlobraní

Mužná ramena
poklesly na úroveň plic
Venku zima, zevnitř hic
jak v sopečném jícnu

Tu klepe kdosi
na dveře
Otvírám bosý a fakt se picnu!

Klára, máma neteře,
sama zve se na odpolední kávu!
Coby dárek nese 
něco zabalené v hávu

Prapodivná čupřina, zadek holý!
Žena má se dojímá,
já po sukové holi
sahám hbitě

Pes po bytě proletěl jak střela
až všude atmosféra
Sahary po písečné bouři

Už se z Kláry
strachem kouří od huby
Než řekl bys švec,
byt zcela naruby

Spadla klec!
Z ní papoušek
sahá pro doušek čerstvého vzduchu

Mně zas po facce obličej zpuchl
Jak říkám, od půlnoci
divné věci se zde děly
Ještěže je po neděli!

V létě i v zimě

 

 

Jsem bloud,

když plout chci vesmírem,

po letu zběsilém

přistát na Zemi

mezi vinohrad,

kde je mi tak akorát?

Musím být bloud,

když den co den

vymetám kout

nekonečných pavučin bez pavouka,

co s večerem lepkavý splín

pevně souká!

Víc nebudu bloud!

Vždyť začínám kout

zlaté pruty do tvarů květin

V nich osud krutý vše zlé z potom i před tím,

též budoucí naděje

voňavou krásou do hloubky zahřeje 

Časová oprátka

 

 

Sám mezi tichem

a zapnutou televizí

nad včerejším hříchem

a zítřejší vizí

se pokouší rvát 

v časové oprátce

 

Hvězdný spad

jen krátce oči prozáří

Do hloubky temna

snad hvězdáři zjemna

smějí nahlížet 

- nekonečno nezhlédnou!

 

K čemu hvězdolet,

když najednou nebe dohořívá?

Mezi tichem a zapnutou televizí

slzí příval plane a mizí

Stále dokola svět se točí

Každého jednou zavolá vesmírný kočí ...