Jde o TO

Oto, no co to!?

Co, co co to?

Toš to!

Jo tó ...
Tak to to, nó ...

Jak to?

No takto!

Jak takto!?
Tak to né!

A tož co!

No toto!
Oto, ty sketo!

To, to to ...

Ono jde o to, Oto,
co to a proto to toto

Tak to jó

No proto!

Tak, čau, Oto


°°°°

To je to!

Cestou zpět

Přikládám polínka štípané
na žhavé uhlíky
Prohoří se v plamen,
co zahřeje prstíky?

Mínus dvacet pět
na stupnici Celsia
Okno bílý květ,
za dveřmi stojím já

Uvěř mi, říkám si
Jsem téměř na dně
Srdce máš v zrcadle počasí
a sloní paměť

Předloni štípal mráz tebe do tváře
Můj svět třpytil se zlatem
Ty dole, já nahoře
stával se svým vlastním katem

Přikládám polínka štípané
na žhavé uhlíky
Rozhoří se na plamen,
co prohřeje viníky?


°°°°


V životě je spousta rozcestí a jen málokdo hned napoprvé zvolí správný směr ...

A zase sněží

Přistála do dlaní
krajková víla
Z blízkého setkání
slzička zbyla

Na okamžik nepatrný
než úplně zmizela!

Chladivé trny
s křídlami anděla
už i do očí naráží
Víc a více!

Bílé je zápraží
Navlékám rukavice

Kus práce zas
pod nohy padá
Z vílích krás
bolí i záda

Lednová vločka

Být tak vločkou sněhu,
co za svítání
uhořela v něžné pláni
rozžhaveného těla

Pak z druhého břehu
hbitě nad krajinou
rozvinout sítě
s láskyplnou mlhovinou

A všechnu chycenou něhu
bychom jako šém
ihned a spolu
posadili všem
do kraje srdce bolů

Ženo

Nebuď panovačná,
když mračna
problémů
tiše
valí se na stěnu
zítřka

Spíše
nechej se hýčkat
něžnou dlaní,
by za clonou
milování
sponou rozkoše
vše přeplo se
na přijatelno

A záblesk staronový
černočerno
prosvítil
do podkovy
šťastných chvil ...

Na trati

Má jej ráda,
má ji rád
Občas jen se vkrádá
tužba rozsévat

Ať tak či tak,
do nebe pel zasetý
Větší je mák
než ON
či TY

Času zvon
cestu z tunelu
rozevírá v život nový

Pomalu
osud do osnovy
vloží procent padesát
Ostatní na nás a na okolí
A počneme sát
štěstí kořeněné solí

V peřině
Na rukou
Na klíně
Rodiče zárukou
(Někdo bez!)

Pij mlíčko, jez
Užívej pohodlíčko
mazlení i úsměvů

Větší sousta
Kolínka na zemi,
problémů spousta
Nech či ber

Hledání směr
s nejistým cílem

Život v černobílém
staví tě do latě
Houpačka na blátě

Školka, škola,
věta holá i rozvitá
Vosí pas spočítá
všemocná matika
Čas se nás netýká
Vše na táci

Už školáci,
maturanti
Prostě tam ti
bez zábran

První šrám
na těle
Noví přátelé
i toužení
Vše snadné

Jeden se ožení,
jiný spadne
do náruče
všeho dění

A na cestě další pokolení ...

Černá slepota

Černá slepota
vlastní vize
přemotá
osudové příze
na nepřehlednou
směť

Možná jednou
odpověď
spatří na dráze

Nejsnáze
nejprve stvoří
drama,
pak z azurových moří
lasturama
vydláždí břeh
vyvrhnutých činů

Proroste mech
zpustlou divočinu ...


***

Obzvláště lidé u moci vidí hlavně jen vlastní kapsu ...

Životně

Život není zlý
Jen se nemazlí
s námi

Mládí vzal mi
(Bere každému)
A na scénu
krášlí problémy

Máš-li zázemí,
hodně si ho važ!

Ani pes
život není!

K nohám snes
vnuků pokolení
i moudro zkušených

Podobný je sníh

Je voda
v krajkové kapce
I pára,
co chce
ke hvězdám
Nakonec v dešti
do hlubin sfárá

Život v kleštích
hadích
svírá každý sen

Hladí, bičuje
a dokud víra je,
přežijem!

Větrno

Vichřice krajem letí

K srdci padá smetí
ledových střepů

Pane,
jste tu?

Obraz z rámu očí mizí

Slámu sklízím
do stodoly

Temnota
zas přebolí

Pak na vrata
nové ráno zaklepe

A v něm psáno
repete ...

Hádej profesi

Na pohled rovný hřbet
hrbený zátěží
Kdo nezkusil,
nevěří
kolik sil
v sobě má ...

Odměna?
Přece práce,
plnit a mlčet
A bez legrace!

I účet
nový
zvládne
do osnovy
měsíce
I pojištění
a stavebko do třetice

Nic nemění,
že pracovní den
má 8 hodin jen
Zaručeně!
Přesčasy?
Asi v ceně

Zmokla jsi
v lednovém chladě?
Sušení je na poradě
a marodit se nevyplácí!

Vždyť jsme rádi,
že máme práci!

A mládí?
Čas pochoval
ho do kytek

Důchod zas
začal býti přežitek ...

***

Něco musí být špatně, pokud si většina zaměstnanců ráno co ráno stýská, že se kvůli vytíženosti v noci často budí ...

Pro ,,Apola z Žehůně"

Nový rok
a můj blog
štěstím září ...

Ve vernisáři
čtenářů
už zas do páru
schází jeden

Je 1. leden
a já ,,Apola z Žehůně"
vítám do tůně
slovíček v rozletu,
co rozmarně na netu
dovádí

Již sedmý je v pořadí ...

1. 1. 2012

Den jako každý jiný

Jen s rachotem

vpochodoval

do krajiny

přítomného času

Nejeden svár

vypitý s přáním

k novému roku,

když den lednový

načíná první sloku

Obrázky Ladovy

sice za okny chybí

a obloha se deštěm mračí,

však bezpochyby

i malý úsměv stačí

k rozvinutí pohody

Takže v světle mihotavém

s chutí a do vody

r. 2012

(Stejně v ní už plavem!)