Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

sobota 26. září 2015

Pro dvě dubové palice

 
Prší - včera od rána
V duši, co hrubě protkána
pavučinou běžných starostí
se kmitem minou
myšlenky u rozcestí
příštího směru
 
Do dlaní
vodu z mraků nenaberu
a svítání v temnotě se topí
Vždyť, kdo nepochopí jiné,
toho klidně mine
štěstí, co pěstí ťukalo na dveře
 
Proč z večeře při svíčkách
 padá prach a žal?
Přitom stačilo,
aby každý dal sebe kousek
I hrubý brousek
dá se kosou vyhladit
 
Stačí chtít
být rosou suchých rán
Takto každý sám a sám
v zatrpklosti bude staré kosti
mazat medem

Dva je vždy víc než jeden!


***

Každá láska, i ta ve vyšším věku, maluje kraj nádhernou barvou voňavé růže. Ale copak jde vypěstovat věčně kvetoucí poupě?
Ne, to nedokáže nikdo!
Každý zahradník i laik by měl vědět, že i sebemenší sazenička může kvést roky. Pokud ovšem dopředu počítáme s tím, že i nejkrásnější květ časem odkvete - ztrácí vůni i něžný vzhled a my náhle máme před očima jen bolestivé trny. Což se děje jen proto, aby vzniklo místo pro další poupě.
Pokud ovšem dáme rostlince šanci! Nevyzrálí jedinci totiž ztrátu prvního květu nezvládnou a místo péče tu nevděčnou odkvetlou rostlinu rvou ze sebe i s kořeny a ve zlostné bolesti pak ukřivděně vhodí na smetiště minula ....

úterý 15. září 2015

Bez komentáře

 

 
 

Myšlenky se stále honí
od vrchu i od zdola
Rozbujelé stádo koní
ani oční závora
nezažene do klidné stáje
hlubokého spánku ...
 
Dlouhá noc ránem zraje,
nezbývá než utřít slánku
z očí dřív, než jasný den
stočí do oken
první paprsek
slunečního svitu
 
Do blankytu
zhoupl se čas přes úsek šera
a tu mocná sféra
lahodného snění staví pevný plot
Už dupot
 myšlenek neuslyšíš ...
 
A z dály zní:
 ,,Ty spíš?
 Neblázni ..."

sobota 12. září 2015

Šedesátka

 
Velké díky, milý Endrychu,
že tu jsi - svůj a ryzí
Plouživě, potichu
a hlavně brzy
zaťukala na dveře
moudrá šedesátka
A tys je včera otevřel ...
 
Prostě a zkrátka,
dětmi jsme už byli
a ne každý má to štěstí,
aby bájnou míli
potkal na rozcestí
životních cest
A ty ho máš!
 
A že slábne pěst?
Tak připijme si na kuráž
jako všichni před námi
Vždyť každému jednou čas oznámí:
,,Všechno nejlepší!"

čtvrtek 3. září 2015

Je to na houby





Je to na houby,
když houby vytlačí se na povrch

Prvotní vzruch šťastného nálezce
lehoučko polechce uvnitř libida
vždy, když si přidá
dalšího chlapáka do koše

Vášeň rozkoše naláká
nejednu skupinu do stínu
habrového lesa
a každý z nich
hodně hlasitě plesá

Mohutný smích
řinčí do daleka
a to pak smůlu má i řeka pod splavem
Vždyť s davem tón neudrží!

I tam podél strží
slyšet je hlahol a hluk
A zvířátka už zkrátka ani muk

Jen srnec splašený do lidské ozvěny
hlasitě zakřičel na roj včel,
co vznesly se nad hlavy

O útoku lesní havětě hned každý po světě vypráví ...