Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

čtvrtek 26. listopadu 2015

Otevřte srdce v hlavě a zavřete dveře

 
Království ledu
stele si před dům
Ze všeho nejvíce
opanuje silnice,
stezky a chodníky
 
Neuhne před nikým
Všude na trávě
hlásí se křupavě
Dokonce zdatné stromy
v půli jak třísky lomí
 
Ledové království vstoupilo do lidí
Už i bratr bratru závidí
Někdo namítne - to se občas stává!
Však rampouchů nával
míří dál, až do mozku
 
Každého násosku
stiskne do náruče
led, co připnul obruče
i hloubavým očím
Pustit ho dál - truchlivý počin!
 
 
***
 
Konečně názor, který se nebojí vidět dál než na dohled viditelna:
 


pondělí 23. listopadu 2015

Nasněženo

 
Pomalu se snáší k zemi
polétavci bez křídel
Zlehka šustí ulicemi,
na střechách už září běl
 
Po roce vrátivší se paní Zima
posílá sníh nejen dětem pro radost
Louky, stráně i roklina
nadšeně oblékají chladný skvost
 
Prozatím jen na chvíli
podzimní smutnou šeď
vločky dočista zabílí
Nasněženo, tady, teď

sobota 21. listopadu 2015

Poslední poupě


Pod oblohou zataženou
růže tiše chvěje se
Sukničku má rozcuchanou,
kapky slzí za pasem

Brzy totiž mrazík mladý
ji pevně stiskne do objetí
Párkrát brousil už kol zahrady,
za ním stopy jako po sněti

V strachu růže k nebi vzpíná
něžné lístky okvětní
Ještě nechce aby přišla zima
Prosí slunce o pár dní

Náhle z potrhaných mračen
paprsek teple vystřelil
na letící hejno divých kačen
Dopadnout dál však nemá sil

Růže smutně poupě kloní,
nemá čas se rozvinout
Letos stejně jako loni
prošmejdí mráz každý kout
 
Sníh obleče keř do peřiny,
aby v spánku mohl sílu brát
a zapomněl tak na všechny splíny
Vždyť jara vánek probudí jej akorát!

úterý 17. listopadu 2015

Se sedmikráskou

 
Chvěji se v záhybech
podzimního chladu,
když zimy dech
vyšil na dům
stříbrnou košilku

Čí vinou stalo se,
že bez trylku po lese
přelétají ptáci?
Kam jen kam
svěží zeleň se zase ztrácí?

Na louce přičupám
k sedmikrásce poslední,
co v čase poledním
z mlhy krást chce
paprsky hřejivé

I ty se podívej
na skvost v pustině,
co zimě navzdory
jemnou krásou klade závory
chmurné nostalgii - i podzim pomine!

čtvrtek 12. listopadu 2015

Mlžná šeď

 
Srdce na dva kusy,
kde i váza
roní slzy na ubrusy
a gáza netěsní
 
Ještě ráno
šel tam s ní
pod sluneční branou
Nebe purpurové!
 
Náhle vrána slovy klove
hvězdný jas z noční černě
Tak zní hlas, co obyčejně
a bez mrknutí oka říká:
 
,,Naše cesta nevede už nikam!"
Na sta prázdných otazníků
zůstává v mžiku trčet bez odpovědi,
zatímco platím účet do mlžné šedi
 
Srdce na dva kusy smutně sní,
 když váza
roní slzy na ubrusy
a gáza netěsní

úterý 3. listopadu 2015

Omrzly jiřiny



Zrovna dnes před ránem
oblekly jiřiny sukničku od zimy
A s nimi si celá zem
oděla krajkový kabátek
pod nebem hvězdnatým

Nikdo nevezme nazpátek
svěžest, co chladný stín
uzmul do náruče pálivé
Ještěže na trávě a také na jívě
zbylo tu pár lístků zelených

Vše aby v příletu černých vran
mohl první sníh
být v barvách všech odstínů kolébán
Zas brzy stmívá se, ráno pak zase
přivine nás chlad k sobě blíž

Což není na potíž ...