Tak jak?

Jak pak to vypadá,
když nálada
s mrazem se kmotří?
Řekl ve tři jistě!

Být na tomto místě druhá,
již z hrudi srdce si trhá
a hned vhodí zradu
do odpadu

On neví ani,
že při čekání
vše divně letí

Hned o půl třetí
ztuhly ručičky času,
zatímco touhou se třasu

Neznám asi míru
Už hodinu šlapu
v chodníku díru

A že šlo tu už chlapů!

Balón bez zátěže

Zlaté věže míjí slepě,
kdos lká nad osudem
schoulený v černém sklepě
sebelitování

Zbytečně tak den
ze života strání
do nenávratna mizí
(A že mohl být ryzí!)


°°°°

Znáte to: Nic se nedaří, venku mlha, v hlavě vzduchoprázdno, prostě balon bez zátěže ...

Kácení

Pár lidí
vidí
a ostatní?
Řeknou zatni,
dřeva dost!
A po nás zbude kost
bělavá v poušti
Ani příroda zadarmo nedává
A neodpouští!


°°°°

Nejedna alej zdatných stromů musela ustoupit člověku - prý kvůli bezpečí!

Ach, ta mládež!

Hodinová vteřina

Tak jsem vyzkoušela
hodiny!

Žádná celá,
ba ani půl!

Okamžik jediný
a čas rozepnul
rychlý spád

Vpravo, vlevo
Ještě na silnici!

Hned příkopa, dřevo
- obraz na sítnici
vyděšených očí

Nad srázem
vše v kolotoči

Ticho, pevná zem,

sněžný běl a klid

Snad anděl
volant musel uchopit ...


***

Jeden neopatrný pohyb či podcenění situace a co vše se mohlo stát ...

Předjarní

Mám tě v tváři zrcadlení,
ač v kalendáři zatím není
žádné jméno
jasně tužkou podtrženo

Pod rozbuškou srdce tiká,
když drobné saze z kominíka
o zem tříští
nepoznané střepy příští

Jen dostane snění jméno,
pak leť zimo do jara!

V srdci láskou uklizeno,
a slunce kytara
zas na chvíli
rozezní křídla motýlí ...

***

Pro motýly v rozletu ...

Bojové

Tož tak

Je zadaná
ne za Adama
ani za Dana,
pouze ráda má
obyčejného chlapa,
co se snaží chápat,
když začne tápat
a nebyl to špatný nápad,
že kdesi na polu
zkusili to spolu
a uprostřed dvou pólů
vale dali všem bolům

V únoru

Od mé tety, co při křtu dali Filomenka
nesu jméno jako dcera a to Lenka
Únor se i vnučky týká,
vždy vznostné zní Veronika
V pořadí jsme u čtyřek,
když slaví milý Mojmírek
I maminka tu jméno má,
ona zase Božena
Moc dobře také vím
že svátek má i Petr - syn
A měsíc všem vždy uzavírá
Dorotka, vnučka krásně roztomilá


***

A prý nejkratší měsíc!

Závan jara

Probuď skálu k životu!
Přece tu,
co den, co den
do oken chladně zírá!

Možný úkryt pro upíra,
co napít myšlenek
chtěl by se
po ránu ...


Na převise
z kamene
skupina havranů
řeči vede plamenné

Prý za sluncem odletí
Asi tak po třetí
přeleští peří


A dřív než ti
na futra dveří
zaťuká poledne,
v bílém se pozvedne
v bledulích jaro probuzené

To živý sníh vstoupil do kamene ...

Stáří

Andělsky

Nikdy jsem možnost neměla
rozepnout křídla anděla,
dát ději jiný spád

Přeťat v půli vodopád
na kopuli dneška
dřív než kat
vpustí smrt,
co mohla meškat,
do zákrut
nepozorných vteřin

Ani rozevřít závěsy
oblačných peřin
a nad lesy domovů
smět měnit osnovu
špatných rozhodnutí

Kdyby mně
zafičel vítr do perutí,
sebrala bych hněv
a protřela zrak,
co rozum stíní

No a pak
By jme byli jiní ...

Už ji vzbuď

Zašeptej tiše
polibek na víčka

Či spíše
něžná slovíčka
prostři na čelo,
spař čaj,
oloupej pomelo
Na samý kraj
polož leknín svítání

A závěrem řekni:
Už je den,
má paní

Je tu pro nás

Přišla ke mně blíž,
polibek v náručí
Já na zádech další kříž
se spoustou pavučin

Přidala sousto do seznamu
vázaných vět
Slovy foukám ránu
a děkuji, že smím smět

Ve sluji poustevníka
vlhko, tma, beznaděj
A na dně samém vzniká
neotřelý děj

Dech vřelý proudí zkřehlým tělem
Múza slova do šiku řadí
Stáří není naším nepřítelem,
jen k pasivitě často svádí


***

Kolikrát nebyl nikdo na blízku, jen papír, pero či počítač a slova letící v myšlenkách
A pak stačí zachytit okamžik
Jen tak, pro radost, pro úlevu ...