Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

neděle 26. listopadu 2017

Jakpak a jak pak?


Synu, jakpak se žije
v kůži zmije,
která si do bytu
nevpustí soucitu ni ždibek?

Před víc jak rokem mámě řek:
,,Je to tak, už nejsem darebák,
já změnil se z gruntu,"
a první puntu grófsky platil

Následně nablil
prapodivné pohádky
z čertovy zahrádky
- jedové rohy nad čelem

,,Syn ubohý," říkala matka
a chtěla být víc než přítelem
Vždyť k srdci vrátka
ještě dnes má dokořán ...

Jen sebe vnímá nenasytný chřtán,
co má se k dílu
- kde zmaří mu plány
tam dští síru, chudák uondaný

Matky necítí zášť
Pouze z mlhy plášť
od vlastních slzí
svírají v kruzích otevřené náruče

Nezdárný syn vpřed se žene
a rázně ptá se na účet:
,,Mámo, je mi známo
žes nebyla svatá, tak přijmi vzkaz a plať!"

Ach, kolikátá znovu a zas říká: ,,Ať,
horší by bylo, mrtvé svírat tělo v náruči!
Vždycky je naděje, že někdy dospěje
- život i jeho jednou poučí . . ."

Žádné komentáře: